Punk možná není mrtvý, ale určitě stárne. Myslí si to i sám Iggy Pop: „Rokenrol je starý a zároveň mladý. Důvodem, proč stárne, je banda idiotů, kteří místo toho, aby si za domácí úkol něco originálního vymysleli, jen parazitujou na hudebních nápadech ostatních. Kradou a kradou a kradou. Hudba je zas tolik nezajímá, hlavní jsou prachy. Kdyby v tom zpropadeným byznysu existovalo víc čistých duší, kterým by na rokenrolu skutečně záleželo, zůstal by navždy mladý.“
Newyorská parta The Stooges, se kterými Iggy Pop (občanským jménem James Newell Osterberg, Jr.) hrával na přelomu 60. a 70. let, o tom ví své. Ve své době nikdy neprodali víc než jen pár cédéček a koncerty, kde je naštvané a nespokojené publikum vypískalo, byly na denním pořádku. Přesto jsou jednou z nejdůležitějších punkrockových kapel hudební historie.
Bylo to hlavně Iggyho divoké vystupování, které upoutalo pozornost: do půl těla nahý, fanoušky zasypával nadávkami a urážkami, sám se řezal rozbitými střepy, mazal po svém těle hamburgry a nutellu, jeho kalhoty často končily až u kotníků; The Stooges byli jedni z prvních, na jejichž koncertech se provozoval tzv. „stage diving“, skákání z pódia mezi publikum. Kupodivu se toho ani po více než třiceti letech moc nezměnilo.
„We are the fucking Stooges!“ Kapela po sobě zanechala jen několik málo desek. Eponymní debut z roku 1969 (který obsahoval megahit I Wanna Be Your Dog), o rok starší Fun House a Raw Power z roku 1973 byly nejdůležitější nahrávky – bible punk rocku. Později vznikly dva oficiální „živáky“ Metallic K. O. a Open Up and Bleed. Po reunionu The Stooges v roce 2003 vyšla o čtyři roky později také studiová deska The Weirdness, kterou ale kritika i fanoušci přijali s mírnými rozpaky. Natočili ji ve složení Iggy Pop (zpěv), Ron Asheton (kytara) a Scott Asheton (bicí) – což byli jediní zakládající členové kapely. Baskytaristu Davea Alexandera, který zemřel v roce 1975, nahradil Mike Watt (z Minutemen), saxofon obstaral Steve MacKay, který se Stooges hrál už na albu Fun House. Ani tak hvězdná sestava a produkce Stevea Albiniho nezachránily desku před propadem; nedalo se nic dělat, museli přesvědčit naživo. To se jim ale dařilo; Iggy Pop ani při svém šestém křížku neztratil nic ze své s drzostí servírované energie. „Hey, we are fucking happy to be here. We are the fucking Stooges!“ pořvával polonahý Pop na tisícovky fanoušků každého velkého evropského a amerického festivalu, kde byli i v novém tisíciletí za hlavní hvězdy a headlinery.
Zatímco The Stooges se rozešli v roce 1974, sám zpěvák nelenil a svou úspěšnou sólovou dráhu zahájil v roce 1977 hned dvěma alby The Idiot a Lust for Life. Ještě před vydáním desek ale bylo třeba vystřízlivět: umělec si v polovině 70. let pobyl několik dlouhých týdnů v protialkoholní a protidrogové léčebně. Údajně tam navázal hlubší přátelský vztah s Davidem Bowiem, který ho chodil navštěvovat. Po léčení ho vzal na turné a pomohl mu s oběma alby.
Jejich blízký vztah samozřejmě nikomu neunikl, ale Pop později v magazínu Rolling Stone vše uvedl na prvou míru: „Víte, nemám žádný kecy proti teploušům, ale já a Bowie? Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy. Každej si to myslel, ale nikdy se nic nestalo a já si nikdy ani nevšiml, že by byl Bowie gay. Řeknu vám to takhle: ten chlap má každou holku, na kterou jen pomyslí. Nemohl jsem tomu uvěřit, byl jako nějakej magnet. Sakra! Herečky, stylistky, servírky, měl prostě každou. A já? Já si většinou akorát honil. Měl jsem pitomý vlasy a vypadal jsem jako kachna. Holky se zrovna nelepěj na kachny.“ Co je punk rock Začátek sólo kariéry byl slibný, ale v 90. letech se jeho desky rozmělňovaly v nudě. Na zatím poslední nahrávce Skull Ring (2003) ale oslovil hudebníky Sum 41, Green Day, Peaches a také bývalé členy The Stooges. Spolu nahráli např. písně Little Electric Chair, Dead Rock Star nebo Skull Ring, které jediné se objevují i na setlistech aktuálních turné. Sólové tvorby Iggyho Popa se publikum tentokrát nedočká. Bohudík, nebo bohužel?
„Já vám teď řeknu, co je punk rock dnes. Je to termín, který používají akorát diletanti a manipulátoři. Tvrdí, že vysává energii, srdce a duše, čas a mozek z mladých lidí. Ale ti tomu dávají všechno, obětují tomu celý život, celý svůj svět. Ten termín vychází z opovržení a vznikl na základě módy, stylu, elitářství, satanismu, všech těch sraček, temných stránek rokenrolu. Já neznám Johnnyho Rottena, ale jsem si jistý, že obětoval víc krve a potu tomu, čemu věří, než třeba Sigmund Freud.“ Amen.
