Čím jsou pro vyznavače bigbeatu Beatles nebo Rolling Stones, tím jsou pro příznivce avantgardy a alternativy The Residents. Vždyť i na obale jejich prvního alba (Meet The Residents,1974) byla preparovaná fotografie Beatles, později s krevetími hlavami. Ačkoli ani jedna kreveta neměla kulaté brýle, spekulovalo se, že za tímto anonymním projektem stojí John Lennon, což byla svým způsobem pocta jeho avantgardním sklonům. Podezříván byl i Frank Zappa. Ale odhalit skutečnou identitu The Residents se nikomu dodnes nepodařilo.
Půlka úst, půlka polibku Ve své hudbě spojují humor, hravost, smysl pro absurditu, obrovskou imaginaci a naprostou nevázanost k jakémukoli směru. Byli to oni (nebo ony?), kdo stanovoval pravidla žánru a byly to ony (oni?), kdo je soustavně porušoval. Sami se nechávají inspirovat Karlheinzem Stockhausenem, gamelanskou hudbou z ostrova Bali, ve které každá část orchestru hraje v jiném rytmu, často ale také třeba jen demem z dětského casia.
Texty a témata jejich alb zabírají široký okruh otázek, nicméně dominantně z nich vystupují do popředí oblast víry a téma zrůdnosti, jinakosti a lidského hyenismu. Víru popisují často jako pokrytectví a puritánství, na albu Demons Dance Alone se dokonce pustili do polemiky s absurditami v samotné bibli. Zrůdnost relativizují, zpochybňují standardy krásy a normality a poukazují na nesmyslnou nesnášenlivost, kterou v lidech vzbuzuje ten, kdo se liší. Umí i dojmout – „půlka úst, to není mnoho, ale stále je to půlka polibku“, říká člověk, kterému žralok ukousl půlku obličeje.
Ve svém vlastním životopisu k tomu uvádějí pouze dvě konkrétnější vysvětlení – není pravda, že jeden z členů The Residents byl protestantským kazatelem a není pravda, že jeden z členů The Residents počal siamská dvojčata.
The Residents inspirovali a fascinovali spoustu umělců po celém světě, s některými úzce spolupracovali (David Lynch, Jim Ludtke, Snakefinger, u nás třeba Už jsme doma), jiní zakládali fanklub W. E. I. R. D, jako např. Matt Groening, autor seriálu o Simpsonových. Stovky hudebníků byly inspirovány jejich hudbou a otisk stopy The Residents se bezesporu táhne kolem celé zeměkoule. V Americe to byli např. Mr. Bungle, Sleepytime Gorilla Museum nebo Amy Denio, v Evropě Tuxedomoon nebo Dog Faced Herrmans, v Japonsku Ruins a mnoho dalších. Také v Čechách nacházela a nachází hudba The Residents díky svému humoru a smyslu pro absurditu velkou odezvu, a to již od roku 1979, kdy část alba The Third Reich’n’Roll zahrála na Pražských jazzových dnech skupina Kilhets. Nejbližšího kontaktu na zdejší scéně dosáhli s nimi již zmínění Už jsme doma, a to při realizaci svého představení Freak Show v divadle Archa v roce 1995. Od té doby pojí skupiny velmi blízké přátelství.
Čtvrteční koncert The Residents v Akropoli je v pořadí již jejich čtvrtou návštěvou v Čechách. Představení bude kombinovat hudbu z nejnovějšího alba The Bunny Boy (Králíček) a video ze stejnojmenného internetového seriálu, který měl v USA premiéru začátkem září letošního roku.
Ramínka pro pana doktora Vstupenka, kterou si diváci koupí na toto představení, platí zároveň pro tzv. Afterparty v klubu Vagon, kde vystoupí Boo a Už jsme doma. Není vyloučeno, že zde zazní i píseň Svatý pes, kterou kdysi hrávali předchůdci UJD – skupina FPB, a není vyloučeno, že se přidá někdo ze skupiny The Residents.
Tuto píseň kdysi údajně napsali jako poděkování skupince Eskymáků a hlavně jejich psímu spřežení, které je zachránilo při ztroskotání v severním Grónsku, kde společně se svým učitelem Senadou natáčeli zvuky tření ker a výkřiky tuleňů pro svou první (nikdy nevydanou) desku bůhví proč nazvanou „Rusty Coat Hangers For The Doctor“ (Rezavá ramínka pro pana doktora).
***
Odhalit skutečnou identitu The Residents se nikomu dodnes nepodařilo
O autorovi| MIROSLAV WANEK, Autor je hudebník
