Středa 22. května 2024, svátek má Emil
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Rodinná atmosféra je dusná

Česko

Německá autorka Tanja Dückersová, která patřila mezi „dívčí zázrak“, se nyní představuje dalším románem jako zralá prozaička.

Už tomu bude pět let, co česky vyšla kniha Zóna Berlín mladé berlínské autorky Tanji Dückersové (1968). Nyní byl publikován v českém překladu její další román Nejdelší den v roce, a tak prozaička dorovnává skóre s dalšími mladými německými autorkami – dvě knihy zde vyšly již také Judith Hermannové a Juli Zeh. Což je poněkud překvapivé, neboť tato díla nemají v českém prostředí žádný výraznější a trvalejší čtenářský ani kritický ohlas.

Proč jsou tedy tyto spisovatelky dále vydávány, proč není představen někdo další? Minimálně jeden klad takové počínání má, totiž že tak lze sledovat vývoj jejich tvorby, v tomto případě tedy konkrétně Tanji Dückersové.

Záleží na věku a pohlaví?

Zóna Berlín (Spielzone, 1999) představila autorku jako součást takzvaného Fräuleinwunder německé literatury. Ve zkratce řečeno se jednalo o mladé – a také pohledné – ženy, které nadto dokázaly rovněž napsat knihu. To, jaké kvality, jako by už nebylo tak podstatné. Stejně jako to, že se jistě jednalo o důsledek jisté propagační strategie nakladatelů a vnímání těchto autorek kritikou, povětšinou tedy – co si budeme namlouvat – mužským elementem.

Zóna Berlín, třetí autorčina kniha, přinesla svět plný osamělých lidí, často naplňujících své dny bizarním počínáním. Vyznění románu pak bylo velmi „trhavé“, neboť prozaička přeskakovala od jedné postavy k druhé, jako by byly všechny horkým bramborem, který nelze dlouho udržet, či možná spíše jako by tímto těkáním chtěla zakrýt jakýsi kráter nezáměrné prázdnoty ve svém díle.

Nyní nakladatelství Kniha Zlín a překladatelka Lenka Housková nabízejí obraz Tanji Dückersové v roce 2006, kdy vyšla její osmá kniha, román Nejdelší den v roce, a kdy už se prozaička za žádný Fräuleinwunder schovávat nemohla – a jistě také nechtěla. Ostatně nebyla jedinou z autorek, které se proti této nálepce – jak velí konvence těch, kteří se snaží vypadat nekonvenčně – vymezila. Málokterý autor chce být dáván do jednoho pytle s jinými, to ohrožuje jeho pocit jedinečnosti. Zatímco v Zóně Berlín bylo rámcem samo město, v Nejdelším dni v roce je rámec o mnoho konvenčnější a tradičnější, tedy rodinný. Už i v Zóně Berlín ale autorka nahlížela skřípající vztahy mezi jednotlivými generacemi v rodině. V nyní přeloženém románu jsou již ale hlavním tématem, které je „odstartováno“ otcovou smrtí. V pěti kapitolách je zde popisován život a náhled na rodinné soužití jeho pěti potomky. Dalo by se tedy říci, že se jedná o další ze současných volných variací na román Williama Faulknera Když jsem umírala.

Obyčejná šablona Nejen rodinný rámec je příčinou vzniku prózy oproti Zóně Berlín „obyčejnější“. Při čtení Nejdelšího dne v roce se také sympaticky vyjevuje, že Tanja Dückersová se už nezaměřuje na efekt, ale na samotné psaní, na kvalitu popisu konání a motivací románových postav.

Zachycen je především „nejdelší den v roce“, kdy otec umřel na infarkt v důsledku abnormálního horka. Dozvídáme se tak zprostředkovaně o historii rodiny z několika úhlů, o tom, že vztahy sourozenců jsou mnohdy „vyvanulé“, a taktéž, že smrt se jaksi do našich současných životů „nehodí“. Hned v několika pasážích je tak popisována neschopnost, neochota či nemožnost sdělit, že otec umřel.

Otcova smrt je ale také pro potomky impulzem k ohlédnutí, rekapitulování či uvědomění si toho, co už nejde vrátit. A jak je to dnes běžné, smrt se do našich životů nehodí – o to víc se ale o takovýchto záležitostech „hovoří“ a o to déle se jimi neupřímně dojímá. To vše najdeme i v románu Tanji Dückersové. Dá se tedy říci, že se autorka odvážně pustila na tenký led obyčejnosti a neprobořila se? Do jisté míry ano, nicméně Nejdelší den v roce zas nelze považovat za nějaké zásadní románové dílo. Německé prozaičce se při jejím psaní totiž nepodařilo vymanit z umrtvující šablony. Netrvá totiž dlouho, a čtenáři dojde, že počet sourozenců a kapitol se rovná. A obava, že Tanja Dückersová mechanicky dokončí toto kolečko, se bohužel naplní. Patrně jinak chvályhodnou snahou dát románu tvar tak autorka otupila své dílo. Tak tedy píše jedna německá paní. Žádný zázrak to není, ale aspoň sympatický pokus.

***

HODNOCENÍ LN ***** Tanja Dückersová: Nejdelší den v roce

Přeložila Lenka Housková Kniha Zlín, Zlín 2008, 184 stran

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!