Před půl stoletím přivezl Pavel Sedláček do Prahy rokenrol. Když zpíval Rock around the clock, nadšením jsme demolovali sály. Pavel byl králem Lucerny, to tehdy uznával i Karel Gott. Na Sedláčka se stály fronty, byl to on, kdo končil jako hlavní hvězda pěveckých show v Lucerně. Měl náš absolutní respekt. Legenda praví, že když při jednom z koncertů začaly létat vzduchem židle, zpěvák přerušil vystoupení a pohrozil, že odejde. Rázem byl klid. Měli jsme radši hudbu než násilí. Rokenrol ostatně nebyla jenom muzika, ale i světový názor. Byl to čin proti státu. Sedláček pak zpíval v Semaforu, kde „vzduch byl modrým nikotinem nasycen, nový ubrus starým vínem polit“, pak se stal inženýrem, absolvoval hotelovku a teď je majitelem několika restaurací v Praze. Tu Na Můstku mu vybílili srbští vandalové, fotbaloví fanoušci, kteří mají radši násilí než fotbal. Židle a stoly létaly vzduchem a praotec českého big beatu Sedláček jen stál a díval se na tu spoušť. Pak spočítal škody a zjistil, že mu pojišťovna zřejmě nic nedá, protože podobné události jsou prý nepojistitelné. Zvykněme si na to, že nám občas někdo něco beztrestně rozbije. Proti lidské agresivitě na počátku třetího tisíciletí je starý, dobrý rokenrol jen krásná, jemná a nevtíravá hudba.
Nelibuji si v pohledu na muže s pouty na rukou, ale když jsem druhý den viděl v novinách jak na chodníku, tváří k zemi, leží spoutaní grázlové, měl jsem dobrý pocit. Tyhle darebáky je potřeba příště vůbec do centra města nepustit.
V Bukurešti, na jiném místě postkomunistické Evropy, vběhl jiný mentální ubožák na hrací plochu, mával rohovým praporkem, užil si svých několik vteřin slávy. I tady létaly na plochu sedačky, kameny a láhve. Rozhodčí i hráči se spasili útěkem. Odnesl to klub, kterému ten nešťastník fandí, ublížilo to fotbalu jako takovému, uškodilo to všem. Kde se v lidech bere ta zloba a chuť ničit a rozbíjet? Ve jménu čeho? Náš dědeček by řekl, že je to proto, že už dlouho nebyla válka. Při tom mnozí z těchto fanoušků právě válkou na Balkáně prošli. „To víte, mladí lidé,“ řekla v televizi srbská konzulka.
I čeští fotbaloví hooligans jsou stejní a návštěva města mužstva soupeře je pro ně příležitostí si pořádně zařádit. Každý dědek se pozná podle toho, že přestane rozumět mladým. Už jsem dědek a mladí lidé, to je moje hobby. Půjčil bych jim jen na jedno jediné fotbalové utkání zelenou policii minulého režimu. Nevolám v žádném případě po návratu starých pořádků. Čistě z výchovných důvodů bych jim dopřál antony, zadržení na 48 hodin, zfackování na strážnici, zkrátka Dubčekův pendrekový zákon v praxi. Žádný laskavý rokenrol, ale pochod Lidových milicí, „tvrdá pěst dělnické třídy, rovnou mezi oči“. Obušek mlátí do hlavy a okované kanady kopou v synkopách do ledvin. Pak jim podepíšeš, že ti nic neudělali a odpotácíš se domů. Když budeš mít kliku. Jenže tohle se nesmí. Lidská práva! Na takto široce pojatá lidská práva jednou demokracie zahyne, protože lidská práva by přece měli mít jenom lidi.
***
Jen na jedno jediné fotbalové utkání bych jim půjčil zelenou policii minulého režimu. Čistě z výchovných důvodů bych jim dopřál Dubčekův pendrekový zákon v praxi.
Tomáše Baldýnského dnes zastupuje herec a publicista Michal Pavlata
