Sledovaní albatrosi laysanští (Phoebastria immutabilis) žijí obvykle v pevných monogamních vztazích. Když ale dlouhodobě převyšuje počet samiček nad počtem samečků, nechají se „plonkové“ samičky zřejmě oplodnit od zadaných samečků a starají se pak o vysezení vajec a vyvedení potomstva společně s jinou samičkou, která zůstala sama.
U více než 40 procent takových stejnopohlavních párů snáší nejprve obě samičky po jednom vejci. Během doby, kdy na nich střídavě sedí, však obvykle jedno vejce vystrčí, takže nakonec se jim vylíhne nanejvýš jedno mládě. Samičí páry tak mají v průměru menší počet mláďat než smíšené páry albatrosů, vzhledem ke své „přebytečnosti“ v populaci však tyto samičky pro pokračování svého rodu vytěží ze situace maximum, napsali vědci.
Podstatné pro vznik takového kooperativního chování je právě skutečnost, že během jeho trvání vyvede každá z obou samiček své potomstvo. Samička, která právě potomstvo nemá, musí zřetelně své partnerce pomáhat při vyvedení a výchově jejího potomka, aby mohla následný rok doufat v to samé od ní. Vědci zjistili, že asi polovina takových stejnopohlavních párů spolu žije často mnohem déle než čtyři roky, po které trval výzkum. Na sousedním ostrově bylo zjištěno i osmileté soužití samičích párů a jeden z nich je spolu šťasten už asi 19 let.
Výzkum se uskutečnil v letech 2004 až 2007. Pohlaví ptáků zjišťovali vědci krevní zkouškou. Samic ve sledované kolonii je asi 59 procent, což je značná převaha. Téměř třetina hnízdících párů je pak tvořena dvěma samičkami. Převaha samiček v poměrně mladé kolonii vznikla podle vědců asi tím, že se do ní stáhla řada samiček z okolních kolonií.
