Skrytá kamera nám ukázala hodně, a přece málo
Akce MFD, která už stála kariéru lidoveckého matadora Šustra, určitě patří k těm nejužitečnějším pátráním se skrytou kamerou vůbec. Nevytvářela absurdní lákadla – snaha Cyrila Svobody o zpřísnění loterijní legislativy je veřejná věc – a přinesla řadu užitečných informací. V neposlední řadě i k mezím Svobodova záměru, a to v tom smyslu, že milionový poplatek za automat už stojí za korupci.
Je dobře, že strany by většinou s přijetím podpory od provozovatele heren váhaly ještě dřív, než by projevil přání svůj dar skrýt. Samozřejmě lze tvrdit, že přijetím daru se strany k ničemu nezavazují, ale lidi tomu nevěří a v zásadě dobře dělají. Schovat peníze tak, aby se o nich nevědělo, to už je jiná káva.
Nejzajímavější je ovšem informace o dvou politických stranách. Ti, kdo kritizují, že s komunisty se nemluví, se mohou přesvědčit, že KSČM se čile podílí na tvorbě zákonů. Taky napětí mezi skalními bolševiky a moderními komunistickými liberály je zřejmě menší, než se zdá. Skalp poslance Šustra potěší zejména ty, kdo podezírají novináře, že této straně nadržují. Kalouskovo vysvětlování, že Šustr není členem TOP 09, působí dvojnásob účelově – on totiž členem strany, která ještě nebyla řádně ustavena, není tak trochu nikdo.
A přece past odhalila jen velice málo. Zavolat naslepo na sekretariát, to je pro šmudly. Skutečný hráč si buď opatří rovnou celé místní zastupitelstvo, anebo, chce-li hrát extraligu, musí vědět, za kým jít. Musí ho někdo doporučit. Musí vědět, kde je teď zrovna Špindlerův Mlýn. Pak si teprve může popovídat. Že jsou metody, jak finanční podporu skrýt tak, aby to nikdy nikdo nepoznal, o tom není pochyb.
Čtěte „Milion za změnu...“ na straně 5
