Manažeři bývají nepostradatelné, ale zároveň i zhusta přehlížené figury showbyznysového panoptika. Steve Overbury v knize Bouchačky, prachy a rock’n’roll shromáždil portréty nejslavnějších zjevů v hudebním managementu.
Manažeři se nikdy netěšili takové pozornosti, jako samotní hudebníci. Nejsou z těch, kterým by se stavěly pomníky kovu trvalejší. Přitom, ať si to chceme přiznat nebo ne, právě tihle lidé a jejich energie, kreativita, ostré lokty, dlouhé prsty a drzé čelo (které je jak známo „lepší než poplužní dvůr“) jsou mnohdy základním kamenem úspěchu v popovém polosvětě.
Steve Overbury, člověk s dlouholetou zkušeností z branže, sepsal tucet medailonů velkých postav popového managementu. Dlužno hned na začátek dodat, že jeho výběr je „anglocentrický“, ignorující pozoruhodné zjevy z druhé strany Atlantiku. Je to škoda, profily takového Alberta Grosmanna (manažera Boba Dylana nebo Janis Joplin), bratrů Waldenových (šedé eminence soulových pardálů okolo stáje Stax/Volt a posléze jižanského rocku), o legendárním plukovníku Parkerovi nemluvě, by poskytly přinejmenším zajímavá srovnání.
I tak je ale galerie velkých manažerů od Dona Ardena přes Briana Epsteina, Chase Chandlera či Malcolma Mc Larena po Simona Fullera pozoruhodnou kolekcí nevšedních osudů a výkonů. V druhém plánu nabízejí také svého druhu paralelní dějiny britského popu a rocku od poloviny padesátých let až po současnost. První výtečník z Overburyho galerie Don Arden sbíral první zkušenosti ještě před příchodem rock’n’rollu, poslední Simon Fuller se proslavil v minulé dekádě. Z přediva příběhů, navzájem často propojených (proslulý manažer Led Zeppelin Peter Grant se učil právě u Ardena) se postupně vyklube zajímavý propletenec „kdo, s kým, jak a za kolik“. Overbury tak vlastně v druhém plánu vykreslil mocenskou mapu popové Anglie 60. let, a některé momenty, známé z biografií jednotlivých kapel, pak získají nový rozměr.
Být slavný automaticky neznamenalo být bohatý Jsou to vesměs známé historky, převyprávěné z jiného úhlu pohledu, a proto znovu zajímavé. Některé tušené skutečnosti se potvrzují. Například o tom, jak vyděračské byly v 60. letech smlouvy umělců s firmami. Být slavný automaticky neznamenalo být bohatý, a i ty největší šajby o tom věděly své (tenhle obrázek hezky rozvíjejí paměti baskytaristy Rolling Stones Billa Wymana, který pohyby svých financí zaznamenával se stejnou pedantickou důkladností jako počty dívek a žen, jež náruživě prznil). Některé manažerské výkony jsou zde demytizovány: zdá se, že takový Brian Epstein z dlouhodobého hlediska podepisoval jednu horší smlouvu než druhou.
Zároveň se v osudech velkých manažerů zračí proměny popu jako takového. Některé postavy v pozadí se co do hedonismu a zhýralosti hravě vyrovnávají svým ovečkám (Kit Lambert, otec The Who, nechť poslouží jako příklad za mnohé). Šedesátá léta jsou jich plná: proti nim stojí současný manažerský typ v osobě Simona Fullera, monstrum stejně odlidštěné jako mnohé jeho produkty.
I s výše uvedenou výhradou proti striktně anglickému výběru, i přes některé zhůvěřilosti v českém vydání (Nick Cohn byl žurnalista a ne skladatelský veterán, P. P. Arnold je žena a Woodstock nebyl v roce 1970 - to jen namátkou) je Overburyho manažerský panteon pozoruhodný a přitažlivý.
A pohled do útrob pop music, který nabízí, je svým způsobem i zdravý a prospěšný. I když se z něj citlivějším jedincům, kteří pořád ještě věří na všemocnost kouzelné směsi talentu a trochy štěstí, může obracet žaludek.
Mocná dvanáctka Osobnosti britského hudebního průmyslu podle Overburyho Malcolm McLaren (New York Dolls, The Sex Pistols, Bow Wow Wow...) Don Arden (Small Faces, The Move, ELO, Black Sabbath...) Brian Epstein (The Beatles, Billy J. Kramer, Gerry and the Pacemakers, Cilla Black...) Andrew Loog Oldham (The Rolling Stones, Marianne Faithfull, Vashti Bunyan...) Kit Lambert (The Who...) Simon Fuller (The Spice Girls, Annie Lennox, Will Young...) Chas Chandler (Jimi Hendrix, Slade...) Steve O’Rourke (Pink Floyd. The Pretenders, The Pistols...) Simon Napier-Bell (Marc Bolan, The Yardbirds, Wham!) Peter Grant (Led Zeppelin, Bad Company...) Bernie Rhodes (The Clash, Dexy's Midnight Runners...) Alan McGee (Jesus and Mary Chain, Primal Scream Bloody Valentine Oasis...)
