Popořadě. První track Something Squeezing My Skull je zábavný rokenrol, ale, upřímně řečeno, kolena se z něj nepodlamují. To Mama Lay Softly On The Riverbed už zaujme na první poslech. A je to zároveň první opravdový důvod ke koupi. Při Black Cloud už lze pochopit lidi, kteří na jeho koncertech křepčí a přinejmenším si do rytmu podupávají nožkou.
Následující song I’m Throwing My Arms Around Paris přináší melodické uklidnění, při jehož poslechu se lze bez většího nebezpečí na chvilku vzdálit a namíchat si drink k poslechu dalších skladeb.
Hned All You Need Is Me se ke konzumaci hodí báječně. Podle mnoha příznaků je to jedna z hitovek celého alba a druhý nezpochybnitelný argument pro koupi.
Ještě o něco lepším posluchačským zážitkem je však When Last I Spoke To Carol. A nemohou za to jen hravé dechy. To máme už při šesté z dvanácti skladeb tři důvody ke koupi. A to v závěru ještě číhá poctivý bigbeat v Sorry Doesn’t Help. To vůbec není špatné, co by za to jiní dali. Odpověď na první v úvodu položenou otázku zní tedy celkem jednoznačně: Je jich dost.
Hell - Farewell Při poslechu má i úplný nováček pocit něčeho známého. (Kde už jsem to slyšel?) Nikoliv však ve smyslu: Odkud to vykradl? Album jako celek zkrátka dokáže zaujmout už napoprvé, Morrisseyho zpěv se příjemně poslouchá, kytara je dostatečně rocková a dechová sekce (když už je) to celé ještě oživuje a ani popíkové melodie příliš neurazí.
Vděčný je i občasný kontrast mezi veselou aranží a poněkud temnějším textem. Za zmínku stojí také umně použitý rým Hell -Farewell ve One Day Goodbye Will Be Farewell. Snad jen u That’s How People Grow Up je toho sentimentu už trochu moc. Odpověď na druhou otázku zní také celkem jednoznačně: Ano dokáže.
Poslední otazník naopak tak jednoznačné řešení nemá. Morrissey nepatří mezi krasavce i výraznější hlas by se tu a tam na hudební scéně našel. Nezpochybnitelný je ovšem jeden z pocitů, který deska vyvolává. Ten chlapík si svoji hudbu opravdu užívá.
HODNOCENÍ LN ***
