Strach z budoucího nezodpovědného spravování veřejných financí projevilo v průzkumu LN překvapivě mnoho dotázaných. Pro někoho to mohou být panikáři, pro jiného prozíraví prognostici extrapolující dosavadní jednání naší politické elity do let budoucích. Na nezbytnosti ozdravit veřejné rozpočty postavily svou kampaň středové a pravicové strany, některé dokonce slibují citelné škrty ve výdajích. Nikdo však neví, do jaké míry zůstane pouze u slibů, protože s plněním programů je to v koaličních vládách vždy všelijaké.
V obyvatelstvu politici léta povzbuzovali nechuť k uskrovňování se. Při zdůrazňování toho, na co mají všichni nárok, zanikalo, že různé ekonomiky jsou různě výkonné a různé státy různě efektivní při svém hospodaření. Z bláhového snu probudily voliče až hospodářské havárie některých evropských států, přinášející následky v podobě politiky nijak nemoderovaných brutálních úspor. Proto je prozíravé o šetření nejen přemýšlet. Za uvážení stojí i vzkaz prestižní ratingové firmy, že po volbách znovu posoudí dlužnickou kondici Česka.
I ČSSD, jako předpokládaný vítěz voleb, v posledních několika týdnech zdůrazňuje svou ochotu snížit zadlužení země. Místo předhánění se ve slibování všeho všem začali socialisté zdůrazňovat slib, že ušetří. Sociální demokraté by se touto cestou nevydali, kdyby zde netušili poptávku po takovém závazku mezi voliči, a to je neklamné znamení, že opatrných šetřílků přibývá. Kéž by to vydrželo i po volbách.
