Psychický stres může být jednou z příčin neplodnosti. I proto se v poslední době začaly objevovat psychologické poradny, které se specializují na páry s poruchami plodnosti.
Nekonečných deset let trvalo 35leté Heleně, než se dočkala vytouženého dítěte. Její první partner napětí spojené s vyšetřováním a léčbou neplodnosti nevydržel a nakonec ji opustil. „Ranilo mě to, považovala jsem ho za zbabělce, který nic nevydrží,“ vzpomíná na těžké období drobná úřednice.
„Když se nad tím ale s odstupem času zamyslím, musel se cítit hrozně. Nemyslela jsem tehdy na nic jiného než na miminko. Týden před očekávanou ovulací jsem odmítala souložit, abychom nevyčerpali spermie, kolem ovulace jsem to naopak vyžadovala, i když nebyla vhodná situace, a pak už jsem jen celá vystresovaná čekala, jestli přijde menstruace. Musela jsem být dost nesnesitelná,“ uvažuje Helena, která si, podobně jako ostatní oslovení pro tento text, nepřála zveřejnit své skutečné jméno. „Po umělém oplodnění jsem o sexu nechtěla ani slyšet, bála jsem se, abychom zárodku neublížili, i když jsem věděla, že takové starosti jsou neopodstatněné. Doma rostlo napětí, vše se točilo kolem plození a k hádkám, které často vycházely z úplných banalit, docházelo denně. Nemohli jsme mít dítě, tak jsme se zkrátka rozešli.“
„Neplodnost může být důvodem pro rozpad vztahu, většinou jde ale o zástupný problém,“ komentuje případ sexuolog a gynekolog Zlatko Pastor ze Soukromého sexuologického centra Gona. „Během léčby, která může trvat měsíce i roky, mají oba partneři nečekanou možnost poznat své povahy ve vypjatých situacích. Nezřídka dojdou k závěru, že si vybrali někoho, s kým takové problémy řešit neumějí nebo nechtějí.“
Obvykle to začíná urputnou snahou o početí, která se postupně začne promítat do každodenního života, včetně sexuálního. „Ke změnám v sexuálním vztahu dochází za takových okolností vždy,“ říká Pastor. „Nejdříve to může být i legrace, dvojice si říká, jak dnes souloží za miminko, dřív nebo později však ve vztahu začne panovat nervozita a spontánní radost ze sexuálních aktivit se vytrácí. Trpí tím zejména muži.“
Jednoduché to Helena neměla ani s novým partnerem. Jedno dítě už měl a vehementně odmítal jít k lékaři. „Strašně se styděl, před kamarády o tom nesmělo padnout ani slovo,“ vypráví dál Helena a dojatě upravuje čepičku tříměsíčnímu Lukášovi. „Další ránu mu uštědřilo vyšetření spermatu. Zjistilo se, že má málo pohyblivé spermie, což se ho velmi dotklo. Absolutně si nehodlal připustit, že zrovna on by měl mít s plozením dětí problémy. Nakonec se mi ale taktně podařilo ho přesvědčit, aby se mnou umělé oplodnění podstoupil. A výsledek vidíte,“ usměje se při pohledu na miminko.
Plánování početí se pochopitelně netýká jen neplodných partnerů. Se sexem podle menstruačního kalendáře se v dnešní době potýká čím dál více párů, které se rozhodly zplodit potomka. Masírováni alarmujícími informacemi o narůstající neplodnosti, začínají mnohé páry propadat panice a stavět se k plození aktivněji. S nespontánní sexuální aktivitou se potýkají zejména ti, kteří s dítětem počítají podle předem stanoveného plánu. Hektická doba nabízející celou řadu možností seberealizace tlačí mladou generaci, aby založení rodiny odkládala na pozdější období. Mladí lidé mají pocit, že je nejprve třeba zažít dobrodružství a dosáhnout materiálního zabezpečení, než se pustí do něčeho tak zavazujícího, jako je výchova. Když už se pak pro dítě rozhodnou, mají pocit, že by to mělo být hned.
Potvrzují to i dotazy v internetové poradně, kde se nervózní čtenářky dožadují vysvětlení, jak je možné, že těhotenský test už potřetí ukazuje pouze jedinou čárku. S údivem se vzápětí dozvídají, že s lidskou plodností to není až tak jednoduché. Pravděpodobnost otěhotnění v jednom cyklu se u zcela zdravého páru ve věku 20 let pohybuje okolo 20 procent, s pokračujícími léty samozřejmě výrazně klesá. Do jednoho roku by ale početí mělo dosáhnout 80 procent zdravých párů.
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) přitom nemá smysl provádět jakákoliv vyšetření dříve než za dva roky - samozřejmě za předpokladu, že pravidelně, asi třikrát týdně dochází k nechráněnému pohlavnímu styku. „Vedle těch aktivních, kteří si hned v prvním cyklu nakoupí ovulační testy a souloží podle bazálních teplot, existují i tací, u nichž po podrobném pohovoru zjistíte, že spolu souloží dvakrát až třikrát měsíčně, a pak se diví, že nemohou otěhotnět,“ říká doktorka Milada Brandejská z pražského Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet.
Etiologie neplodnosti „Během těch dvou let, co se s partnerkou léčíme, prošel náš vztah důležitým vývojem. Ze začátku jsme to pořád řešili, a než jsme se naučili své emoce rozumně kontrolovat, vládla v našem vztahu nervozita,“ popisuje obtížnou životní etapu 33letý právník Petr, který se svou manželkou pracuje ve Skotsku. Z finančních důvodů se pár léčí v Česku, kde je léčba neplodnosti z větší části hrazena pojišťovnou. „Když manželka po vyšetření zavolá, že je vhodná chvíle, vyrazím na letiště a za dvě hodiny jsem v Praze.“
Vstříc mu v tomto ohledu vyšel i zaměstnavatel. „Je to organizačně i finančně náročné, vyžaduje to vzájemný respekt a toleranci. Problém je v našem případě u ženy, nikdy by mě ale ani nenapadlo, abych jí to byť náznakem vyčítal, to bych všechno zkazil,“ říká sympatický mladík a dodává, že největší stres zažívá ve chvíli, když jeho žena Klára oplakává každou menstruaci: „To se pak cítím naprosto bezmocný.“
Vzájemná podpora partnerů i okolí je důležitá. U některých párů lze předpokládat, že se na neplodnosti negativně podílí právě psychický stres, který narušuje složitou rovnováhu pohlavních hormonů. U žen způsobuje poruchy menstruačního cyklu, u mužů zhoršuje kvalitu spermií. Vliv psychického stresu se však dá těžko objektivně hodnotit.
„Jak jinak by se dalo vysvětlit, že mnohé ženy najednou po letech otěhotní, když už se s nadějí na vlastního potomka definitivně rozloučily a smířily se s adopcí či jinou smysluplnou náplní života? Anebo fakt, že některé ženy spontánně otěhotní bez jediné intervence ve chvíli, kdy překonají ostych a svěří se do rukou odborníků, kteří se jejich problému začnou věnovat?“ popisuje obvyklé scénáře doktorka Brandejská.
Kromě psychického stresu se v etiologii neplodnosti uplatňuje celá řada dalších příčin. Už dávno neplatí, že jsou jimi negativně ovlivněny spíše ženy. Počet neplodných mužů v posledních letech počet neplodných žen dokonce překračuje. Potíže s početím se tak v České republice týkají 10-15 procent párů.
Pokračování na straně 20
Dokončení ze strany 19
Obecně jsou na vině nepříznivé vlivy prostředí - nevhodná strava, kouření, nadměrná konzumace alkoholu a drog, stres nebo pohlavně přenosné infekce. V mnoha případech se na žádnou příčinu nepřijde - taková neplodnost (týká se asi 10 procent párů), se označuje jako idiopatická. „Ve skutečnosti jde o stavy, u nichž dosud lékařská věda skutečnou příčinu nebyla schopna odhalit,“ vysvětluje Brandejská.
Překvapivý objev v této oblasti učinili britští výzkumníci. Pátrali po tom, proč celosvětově přibývá rybích hermafroditů, kteří ztrácejí své reprodukční schopnosti. Přišli na to, že příčinou jsou tzv. hormonální disruptory pocházející například z hormonální antikoncepce, která proniká do odpadních vod spolu s močí žen, které ji užívají. Od tohoto zjištění není daleko k spekulacím, že obdobný vliv by antikoncepce mohla mít i na kvalitu spermií.
„To je sice zajímavá hypotéza, ale pro konkrétní muže se špatným spermiogramem v tomto směru stejně nelze nic udělat, i kdyby to byla pravda,“ domnívá se doktor Pavel Hanek, který se v sexuologickém centru Gona zabývá andrologií. „Postižené muže je především potřeba urologicky vyšetřit, aby nedošlo k zanedbání léčitelné příčiny, například chronické infekce.“
V populaci totiž narůstá počet jedinců infikovaných pohlavně přenosnými onemocněními, vyvolanými tzv. intracelulárními patogeny (například některá Mycoplasmata, Ureaplasma urealyticum nebo Chlamydia trachomatis). Lidé mají povědomí o kapavce a syfilis, ale o těchto původcích většinou nic nevědí. Takové onemocnění je přitom ve své podstatě nebezpečnější, protože se obvykle nijak neprojevuje. Jedinec může být infikovaný léta a nákazu přenášet na další partnery. Přijde se na to až v souvislosti se špatným spermiogramem nebo chronickými bolestmi v oblasti genitálu, u žen pak při pátrání po příčinách neplodnosti nebo vleklých pánevních bolestech. Kapavka a syfilis se na rozdíl od těchto onemocnění zpravidla okamžitě projevují příznaky, které postiženého člověka přivedou k lékaři.
„Uvedená onemocnění lze léčit antibiotiky, léčba však musí být dostatečně dlouhá a zahrnovat oba partnery. Po léčbě se kvalita spermií obvykle zlepší,“ upozorňuje Hanek, ale vzápětí dodává, že mnohé páry na výsledek léčby nehodlají čekat a žádají hned asistovanou reprodukci, v čemž jim mnohá centra vycházejí vstříc.
Během urologického vyšetření mohou být odhaleny i abnormální hodnoty hormonů nebo varikokéla. Jde o rozšířené žilní pleteně v oblasti šourku. Krevní oběh v okolí varlat vázne, dochází k lokálnímu zvýšení teploty, což tvorbě spermií nesvědčí. Podle androloga doktora Kubíčka si mohou varikokélu muži způsobit i nadměrným zdviháním činek v posilovně, zvyšují tím totiž břišní tlak, takže se opět zhoršuje odtok žilní krve z genitálu. Překvapivě negativní vliv může mít i zahřívání varlat při nadměrné cyklistice, dlouhém koupání v horké vodě nebo při opakovaných pobytech v sauně. „Stále se těm chlapům snažím vysvětlit, že to, že jim příroda vytvořila pohlavní žlázy mimo tělo, má svůj důvod, tak aby jí to neztěžovali,“ směje se doktorka Brandejská.
Ženské triky Pokud se na žádnou konkrétní příčinu nepřijde, je na místě alespoň konzultace týkající se odstranění negativních aspektů životního stylu. Podle doktora Hanka má většina mužů o takové informace zájem. Neplatí to ale vždy, jako v případě 30letého Karla, který dobře míněné rady odmítl.
„To je sice fajn, že mi někdo radí nekouřit a nepít pivo, ale než se mi podaří něčeho takového docílit, bude nám s přítelkyní bůhví kolik a šance na dítě mizivá,“ říká rezignovaně úspěšný bankéř. „Raději IVF (asistovanou reprodukci, pozn. red.) nebudeme odkládat, ať to máme co nejrychleji z krku,“ dodává Karel a vůbec si nepřipouští ani komplikace, které mohou během hormonální stimulace u ženy nastat, ani fakt, že to vůbec nemusí hned tak vyjít. Pořád je to pro něj pohodlnější, než se nad sebou zamyslet a začít se svým stavem něco dělat.
Jeho manželka Katka to tak jednoznačně nevidí. „Byl to pro něj pěkný šok, když zjistil, že právě jeho spermie nejsou v pořádku. Chlapi jsou děsně ješitní a tohle s ním pěkně otřáslo. Tváří se, jak je nad věcí, ale chraň bůh, abych se o tom zmínila před jeho kamarády,“ stěžuje si mladá učitelka angličtiny v přeplněné čekárně reprodukční kliniky pod fotografiemi miminek, kterým zde pomohli k životu. „Pořád mu říkám, aby přestal s tím zatraceným kouřením, ale když už ho ani tohle nepřiměje k tomu, aby svou závislost na cigaretách řešil, tak už fakt nevím,“ pokrčí Katka zoufale rameny a rozhodně dodává, že ona umělé oplodnění podstupovat nechce, pokud to nebude opravdu nutné. Přiznává, že víc než samotná neplodnost se u nich problémem stávají neshody týkající se Karlova nezdravého životního stylu. „On zase tvrdí, že mu pořád něco vyčítám, a zlobí se, ať ho nechám na pokoji, že si přece může žít, jak chce.“
„Takto účelově využívat informace umějí zejména ženy, které dobře vědí, kdy mají přijít s dobře mířenou výčitkou, aby dosáhly svého,“ říká Zlatko Pastor. I z tohoto důvodu považuje za nezbytné, aby výsledek vyšetření ejakulátu mužům sděloval lékař o samotě, a dal tak postiženým jedincům prostor pro případné otázky, aniž by u toho byla jejich partnerka.
Zcela odsuzuje někde dosud existující praxi, kdy lékař výsledek spermiogramu vzkazuje muži po jeho ženě, čímž může dojít k desinterpretaci skutečnosti. „Některé ženy si tvrzení lékaře dokonce upravují podle toho, jak se jim to momentálně hodí, může to hraničit až s vydíráním,“ popisuje své zkušenosti Pastor. Nesouhlasí ani se sdělováním výsledků po telefonu: „Nepříznivý výsledek je obvykle přijímán velmi špatně, co se týče reprodukčních schopností, jsou muži konec konců ve srovnání se ženami daleko víc ješitní.“
Osobní kontakt mužům poskytne naději na zlepšení situace po změně režimových opatření nebo adekvátní léčbě. Někdy pomůže i konstatování, že na tom takhle nejsou zdaleka sami a že v krajním případě existuje řešení v podobě asistované reprodukce. Argument, že na takovou konzultaci nemají v přeplněných centrech asistované reprodukce čas, považuje Pastor za alibismus: „I kdybyste měli na pacienta jen pár minut, vždycky mu můžete sdělit alespoň něco a v případě potřeby ho třeba odeslat k psychologovi,“ vysvětluje sexuolog.
V poslední době se totiž začaly objevovat psychologické poradny nabízející přímo péči zaměřenou na páry s poruchami plodnosti, což potvrzuje i doktorka Brandejská: „U nás v Gennetu s některými okrajově spolupracujeme.“ Stydliví muži V situaci, kdy je naděje na zlepšení kvality spermií mizivá, jsou metody asistované reprodukce na místě. Jde především o inseminaci a IVF. U obou metod je nutné, aby muž „odevzdal“ laboratoři své spermie, což je pro mnohé opět kamenem úrazu. Místnost plnou pánských časopisů a culící se sestřičku přidělující zkumavku s číslem by raději znali jen z filmů. Někteří se stydí natolik, že ani nechtějí, aby s nimi do inkriminované místnosti chodila vlastní partnerka.
„Když jsem vstupoval do sterilně působící místnosti s koženou sedačkou a stolkem s erotickými časopisy, z nichž některé mi přišly poněkud úchylné, nemohl jsem se ubránit myšlence, kolik mužů už tu přede mnou tohle absolvovalo,“ vzpomíná na podivné pocity právník Petr.
„Pokud jde o vyšetření spermatu, dáváme mužům také možnost přivézt ejakulát z domova, musí však dodržet určité podmínky. Ejakulát musí dorazit ve sterilní nádobce do jedné hodiny od odběru, a to v podmínkách co nejbližších tělesné teplotě. Muž ho musí přivézt osobně,“ vysvětluje genetička Šárka Vilímová z pražského Motola, která se kromě genetického poradenství stará o manipulaci se zárodečnými buňkami a embryi a dodává: „Setkala jsem se i s případem, kdy přišla žena nesoucí spermie manžela, protože ten má moc práce a sám přijít nestíhá. Ukázalo se, že vůbec nešlo o jeho ejakulát. Od lékaře se předtím dozvěděla, že spermie manžela nejsou zcela v pořádku a přála si, aby se o tom nedozvěděl, údajně by se s tím špatně vyrovnával. Tak situaci vyřešila po svém - na kontrolní vyšetření si sehnala spermie od kamaráda.“
Takové rozhodnutí je v době DNA diagnostiky raritou. Riziko odhalení nemanželského dítěte je pro ženu čím dál vyšší, stačí poslat vzorky tkání muže a dítěte do laboratoře, zaplatit a výsledek je na světě. V dobách, kdy asistovaná reprodukce byla ještě hudbou budoucnosti, řešily ženy obdobné situace třeba jako Radka a Pavel. V jeho ejakulátu nebyly v podstatě žádné spermie, Radka byla zcela v pořádku. Oba si dítě hrozně přáli, a tak když Radka jednoho dne přišla domů se zprávou, že je těhotná, Pavel se na nic nevyptával. Dnes mají dvě dospívající děti a jsou šťastní.
Mužů vychovávajících nevlastní dítě bude díky asistované reprodukci přibývat. Pokud nejsou spermie použitelné ani pro nejsložitější techniky mimotělního oplodnění, nezbývá než využít spermií dárce. „Některé páry takovou možnost odmítají a dávají přednost adopci. Mají pocit, že když nemůže mít vlastní dítě jeden, nebylo by spravedlivé, aby měl tuto možnost ten druhý. Většinou s tím nesouhlasí právě muži. Ženy obvykle na původu zárodečných buněk tolik nelpí, pokud mohou otěhotnět a dítě donosit, nemají problém ho považovat za své, a to i v případě, že by šlo o darovaná vajíčka,“ popisuje své zkušenosti Vilímová.
Dárců je ale nedostatek, a to nejen proto, že neplodných mužů přibývá. „Odběr“ je jednoduchý, pro muže nepředstavuje žádné riziko. „Náhrada za ušlý zisk se pohybuje od 1500 korun, takže finanční motivace je spíše vyloučena,“ domnívá se genetička. „Současně s odběrem musí muž podstoupit celou řadu dalších vyšetření, je to organizačně náročnější. Pokud je vše v pořádku, použijeme spermie v průměru tak dvacetkrát, úspěšnost inseminace je ale relativně nízká, takže je vyloučeno, abychom ze spermií jednoho muže ,vyrobili‘ víc než jen pár dětí.“
Nikde ale neexistuje registr dárců, takže pokud by si muž chtěl tímto způsobem finančně přilepšit a obešel všechna centra v republice, pak by po světě mohl teoreticky běhat větší počet jeho potomků. Nad tím se někteří dárci překvapivě vůbec nezamýšlejí. Motivací pro dárcovství je ve většině případů snaha pomoci a zároveň možnost zdarma zjistit, zda je muž po reprodukční stránce v pořádku.
„S muži, kteří se chtějí jen tak přesvědčit o kvalitě svého ejakulátu, se v ordinaci setkávám čím dál častěji,“ podotýká doktor Hanek a dodává, že výjimečná není ani žádost o zmražení spermií na pozdější časy. „Muži jsou dnes zejména díky internetu dobře informovaní, a tak přibývá těch, kterým není budoucnost jejich reprodukčních schopností lhostejná.“
Pravděpodobnost otěhotnění v jednom cyklu se u zcela zdravého páru ve věku 20 let pohybuje okolo 20 procent, s pokračujícími léty samozřejmě výrazně klesá. Do jednoho roku by ale početí mělo dosáhnout 80 procent zdravých párů. Některé ženy si tvrzení lékaře dokonce upravují podle toho, jak se jim to hodí... Nepříznivý výsledek muži často přijímají velmi špatně, co se týče reprodukčních schopností, jsou muži ve srovnání se ženami daleko víc ješitní.
Zlatko Pastor Soukromé sexuologické centrum Gona
Některé páry odmítají použití spermií od dárce. Většinou s tím nesouhlasí právě muži. Ženy obvykle na původu zárodečných buněk tolik nelpí. Pokud mohou otěhotnět a dítě donosit, nemají problém ho považovat za své. Šárka Vilímová genetička, FN Motol
Byl to pro něj pěkný šok, když zjistil, že právě jeho spermie nejsou v pořádku. Chlapi jsou děsně ješitní a tohle s ním pěkně otřáslo. Tváří se, jak je nad věcí, ale chraň bůh, abych se o tom zmínila před jeho kamarády.
Katka
Milada Brandejská, primářka
Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet, má tolik práce, že se často nestíhá převlékat ze zelené ho sálového obleče ní do bílého. Podobně je na tom i sexuolog a gynekolog Zlatko Pastor ze Soukromého sexuologickeho a gynekologickeho centra Gona. Neplodnost v Česku totiž roste, přičemž přibývá neplodných mužů. Ti se s tímto faktem vyrovnávají m nohem složitěji než ženy. Pro mnohé jsou velice nepříjemná i vyšetření, jejichž součástí bývá i nutnost navštívit takzvanou odběrovou místnost.
O autorovi| TÁŇA MASAŘÍKOVÁ, Autorka je gynekoložka
