Mám jen jednu připomínku. Pohádky (o kterých se mluví) vznikaly v době kdy se vyprávěly a šířily slovně. Byly sice některé dost drastické, ale téměř vždy dobro zvítězilo nad zlem a poskytovaly nějaký morální návod. Prožitek závisel na fantazii posluchače a děti (převážně) si drastické scény nedovedou (naštěstí) reálně představit. Dnešní interpretace "pohádek" mnohdy drastické scény vykresluje naturalisticky se všemi detaily a mnohdy potoky tekoucí krve. Původní lyrický a výchovný efekt je tak naprosto ztracen a horší je to, že děti (převážně) si zvykají na násilí a násilnou smrt jako na nutnou kulisu běžné činnosti lidské společnosti.

Doporučuji ctěným čtenářům přečíst si "Analýzu pohádky o Sněhurce" od pánů Vodňanského a Skoumala.

Televizní stanice v česku věčným opakováním kdejakého svinstva z ošklivý kde co.

Proč se na to díváte?

Zajímavý článek, ve kterém autorka velmi dobře závěrem píše, že se ty pohádky vyprávěly, nebo četly v rodině a kdo je četl, nebo vyprávěl? Nejčastěji to byli ti starší členové rodiny, kteří byli moudří lidé a odpovídali na dotazy dětí.V dnešní uspěchané době konzumní společnosti děti shlédnou velké množství pohádek a kdo odpovídá na všechny ty dotazy? Přitom to nejsou jen klasické pohádky, ale přitroublé ze současné tvorby, kde je všechno naruby. U nás pak máme speciální pohádky z tvorby v době totality, kde zlo představují Němci a šlechta. Proto se nedivme, že hodně Čechů je takto ovlivněno. Ono totiž vymývat dětské hlavičky je snadnější a také účinnější!

Místo pohádek, měli na vánoce od rána do večera vysílat Havlovu Audienci!!! )))) To by pak byla všenárodní spokojenost!!!)))))))))))))))))))

Madam Zídková musí být originální za každou cenu i na Štědrý večer. Je to sexuálně neukojená čůza co odmítá číst rytíře Smila.

Madam Zídkovou neznám...znám paní Procházkouvou....každopádně pohádka o Jiříkovi má měco do sebe.

Ja si zase pamatuji na pohadku z r 1939 o Vile Slovence a zlem kralu Germonovi...

Proč autorka zapoměla na Dobšinského a jeho sbírku slovenských prostonárodných pověstí z 19. století? Originál nepřístupný, zamčený v trezoru Matice slovenskej v Martine. Vyšla jenom autorem scenzorvaná verze a dneska vychází jenom verze ještě více zcenzurovanější.

"Striga jej odrezala hlavu, dala ju do okna a aby si princ myslel, že sa díva, tak jej odrezala viečka."

"Princezna sa mu mala ukázať do pása, ale keďže nevedela, či hore alebo dolu, ukázala sa mu celá."

A jaká verze zcenzurování je publikovaná na odkazu níž?

http://zlatyfond.sme.sk/dielo/585/Dobsinsky_Prostonarodne-slovenske-povesti-Prvy-zvazok

Ale když se ráno probudil, zapomněl, co včera zažil. Jakmile za dveřmi opět začaly loudit jezinky tak, že by se nad nimi kámen ustrnul... - „Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme...“ Chlapce se mu jich přece jen zželelo a vpustil je dovnitř. Ty jej popadly a uháněly s ním do své jeskyně. Smolíček plakal a volal svého jelena. - „Za hory, za doly- mé zlaté parohy – kde se pasou? Smolíčka, pacholíčka, jezinky pryč nesou!“ Ale jelen se pásl daleko.

Babice si začaly Smolíčka vykrmovat. Zavřely ho a nosily mu samé dobroty, dortíčky, koláčky, buchtičky.. Těšily se, že až Smolíček pěkně ztloustne, budou mít libou pečínku. Každý večer zkoušely, jak moc se jim to daří. "Prostrč prstíček ven z klece, zkusíme, je-li dost tlusťoučký." Smolíček však vždy vystrčil místo prstíku dřívko a babice si dlouho myslely, že ho ještě dostatečně nevykrmily... Po čase jim však trpělivost došla a začaly topit v kamnech a chystat pro Smolíčka pekáč. Ten byl hrůzou bez sebe a rozkřičel se na celý les. - „Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka, už na pekáč nesou...“ K jelenovi se nesl strašlivý nářek a pak už byl slyšet jen dusot kopyt, jak se hnal za chlapcovým hlasem. S jezinkami si rychle poradil, nabral babice na rohy a shodil je ze srázu, z kterého se jen tak nedostanou.

Smolíček dostal, co si zasloužil. Od té doby se vždy řídil radami dobrého jelena. Oba byli rádi, že vše dobře dopadlo.

Kdysi jsem četl, že Karkulka je jedna z nejstarších pohádek. Prý se jedná o podobenství o zatmění slunce.