Dobrovolně a bez mučení se přiznávám, že jsem shopaholik, a kdykoliv mi přijdou peníze na účet, rychle je běžím utratit za nějaké hadříky, které, jak jistě chápete, nutně potřebuji. O to víc vás možná překvapí, že nesnáším sezonní výprodeje a slevy. Malý, odporný skřet Zrovna včera jsem se vypravil do centra Prahy, abych si ve svých oblíbených obchodech nakoupil nějakou letní „garderóbu“, ale globální krach cen mě nákupy naprosto znechutil. Když jsem už ve druhém obchodě Zara marně hledal vyhlídnuté tričko, za které jsem nechtěl dávat před týdnem plnou cenu, dospěl jsem k názoru, že v prodejnách s oblečením musí existovat nějaký slevový šotek – odporný malý skřet, který všechno hezké oblečení schovává někam hluboko pod zem, dokud slevy neskončí.
Když to řeknu trochu nadneseně, obchody s oblečením jsou můj druhý domov a jejich zaměstnanci moje druhá rodina. Kvůli práci módního redaktora obcházím pražské obchody téměř obden a vždy si tam popovídám s prodavačkami a prodavači, kteří jsou vlastně takoví moji kolegové z „kanceláře“. Už vím, jak se bude jmenovat nový přírůstek do rodiny z Beltissima nebo jak úžasná svatba proběhla v rodině z Galliana. A snad právě proto, že s lidmi z obchodů sdílím jejich osudy, moc dobře vím, že nejsem jediný, kdo nesnáší slevy. Prodavači jsou na tom velmi podobně.
V období slev se totiž vždy pražské ulice proměňují z široké dálnice v miniaturní chodbičky přecpaného mraveniště, ve kterých se tlačí nepříjemní (v letních slevách i silně aromatičtí) lidé, kteří prahnou po tom nakoupit co nejvíce věcí za nejméně peněz. Tyto nákupní maratony často přerůstají až v otevřené války o kabelku či poslední pár bot velikosti 38.
Vítěz této války si svou kořist povětšinou odnáší ve velmi stylové tašce s obrovským nápisem SLEVA, aby byl jeho triumf viditelný na všech frontách. Někomu to může připadat potupné, že je v pulzujícím mraveništi označen nesmazatelným cejchem SLEVA, ale buďme upřímní, obchodníci dobře vědí, proč to dělají. Když ostatní zákazníci uvidí tašku ze svého oblíbeného obchodu s nápisem sleva, okamžitě všeho nechají a poběží na nákupy. Tak to funguje a tak se město tisíce věží v letních měsících pravidelně mění v město tisíce tašek. Říkáte, že vás se to netýká? Že vy nemáte problémy s nadměrným utrácením za zbytečnosti v sezonních výprodejích? Možná, ale já osobně mám tu zkušenost, že slovíčko SLEVA udělá závislého shopaholika i z toho největšího odpůrce nakupování. Do této skupiny se řadí i jinak můj velmi praktický otec. Jako každý muž nesnáší nákupy, a když už ho jednou za rok děravé boty donutí vyrazit na nákupy, jsou to opravdové nákupní orgie. Není to však tak, že by se můj skromný otec z ničeho nic proměnil v Eltona Johna a nakoupil vše, co mu stojí v cestě. Jeho nakupovací mánie spočívají v tom, že si veškeré oblečení nakoupí ve třech naprosto totožných exemplářích, aby svou oblíbenou věc mohl nosit co nejdéle a vyhnul se tak dalším úmorným nákupům, které ze srdce nenávidí.
Když jsem téma slev probíral se svým kamarádem Jardou, okamžitě ho napadla šílená myšlenka. „Pojedeme do outletu v Parndorfu, až tam budou slevy!“ Slevy v outletu? Panebože, co tam prodávají, když v normální neslevové sezoně tam zajímavý kousek musíte hledat lupou?
Tento návrh jsem okamžitě zavrhl. Naštěstí jsem se díky nitkám osudu ocitl v Paříži, kde slovo SLEVY nabírá naprosto jiný rozměr. Těšil jsem se, že si pořídím nějaké výprodejové botičky od Kenza či brýle od Diora jako vloni, ale když jsem po návštěvě retrospektivní výstavy šatů Valentina Garavaniho vyrazil na rue fb. Sant Honoré, připadal jsem si jako v Praze. Všude byla neuvěřitelná spousta lidí, kteří snad nakupovali horlivěji než u nás, a na každém rohu byla vidět papírová taška s obrovským nápisem SLEVA – tentokrát však ve francouzštině. Rozhodl jsem se, že když už tam jsem a jsou ty opěvované slevy, koupím si alespoň něco.
Rychle jsem tedy vběhl do obchodu Ralph Lauren, abych si ve slevě pořídil klasické polo, které jsem si chtěl koupit už před pár měsíci, ale pražské obchody ho bohužel nenabízely. Byl jsem úplně nadšený, že jsem v butiku své vytoužené polo našel. Okamžitě jsem ho popadl a běžel k pokladně, když mi do očí náhle bleskla nenápadná cedule – nezlevněné zboží!
Levné, drahé triko Určitě je vám už jasné, jak to s polo trikem od pana Laurena dopadlo. Ano, mám ho doma ve skříni. Bez slevy. Ale vsadím se, že za týden přijede můj kamarád z výprodejového outletu v tom samém tričku, které ovšem bude zkrášlovat cedule s nápisem „50% discount“.
Inu, zřejmě mi není souzeno s úspěchem nakupovat ve slevách, ale jedna věc zůstává jistá. Slevy, ať už je milujete, nebo nesnášíte, udělají z každého z nás závislého shopaholika, který i přes veškeré nepohodlí a zmatek neváhá vyrazit do víru velkoměsta a uspokojit své potřeby, které vlastně ve skutečnosti nejsou zase tak akutní, jak se na první pohled mohou zdát.
