Je to pár dní, co jsem s kamarádkou Katarínou seděl v naší oblíbené kavárně a popíjel svou pravidelnou denní dávku Tiger Latée, když mi Katka s hrůzou v očích oznámila, že jí dorazil e-mail s pozvánkou na „stretávku strednej školy po desiatich rokoch“. Naprosto jsem chápal její zděšení – sám se těmto „veselým“ setkáním, která jsou většinou přehlídkou zoufalství, nucené konverzace a příhod ze školních lavic, s úspěchem vyhýbám už osm let.
Katarína mě však naprosto šokovala svým rozhodnutím, že na tu svou stretávku půjde a já budu ten, kdo jí pomůže k dokonalosti (nebo tedy lépe řečeno k dokonalosti jejího outfitu, ze kterého se její bývalí spolužáci zblázní nadšením). Jak jsem však později pochopil, není stretávka jako stretávka.
Při naší cestě za dokonalým outfitem jsem totiž dospěl k zajímavému zjištění: Slováci mají podle všeho naprosto odlišné vnímání módy než Češi a většina z nich si v dětství místo Dětí z Bullerbynu evidentně četla dobový výtisk francouzského Vogue, což na nich zanechalo nesmazatelnou módní stopu.
Vítězem soutěže o nejlepší vesmírný skafandr je...
Jak jinak si mám vysvětlit, že většina mých slovensky hovořících přátel a známých má naprosto dokonalý přehled o módě, který na rozdíl od mnohých Čechů vždy nakonec dovedou k reálné dokonalosti? A proč nádherné šaty slovenských módních návrhářů Mikloška a Holubce s úspěchem konkurují šatům věhlasných světových módních domů, zatímco návrhy mnoha jejich českých kolegů často připomínají modely z krajové soutěže o nejlepší vesmírný skafandr? To přeci nemůže být samo sebou.
Abych tomu přišel na kloub, pořídil jsem si hned několik výtisků slovenského módního časopisu Eva a okamžitě jsem zalapal po dechu. Vera Wang, Oscar de la Renta, Roberto Cavalli, Moschino, Chloé, Prada, Givenchy, Balenciaga... To je jen pár ze zvučných jmen, jež se objevují v jedné z jejich fashion story.
Okamžitě jsem vzal do ruky svůj mobil a zavolal Kataríně, aby mi vysvětlila, jak je možné, že na Slovensku mají tohle všechno, zatímco u nás vládne módní temno. Katka mě okamžitě začala uklidňovat: „Prosím ťa, Jansík, čo riešiš? Veď v Blave máme iba obchodný dom Alizée, tak sa upokoj.“
Zvědavost mi však nedala spát, a tak jsem začal zkoumat, kde se ve slovenském časopise vzala módní armáda v čele s generálem Balenciagou. Kde je zakopaný pes?
Móda přichází z Rakouska Odpověď na mé otázky na sebe nenechala dlouho čekat. Když se totiž Katka vrátila po víkendu stráveném na Slovensku zpět do Prahy a nadšeně mi ukazovala své nové „stretávkové“ džíny značky Seven For All Mankind (která je prý dnes nejoblíbenější značkou hollywoodských stylistů a o níž jsem v životě neslyšel) koupené ve Vídni, vše mi začalo dávat smysl.
Slovenské módní povědomí a stylovost mají nejspíš kořeny už v dobách tuzexových plísňáků. Zatímco já jsem mohl v osmdesátých letech vzhledem k dosahu televizní antény obdivovat leda tak kouzelné růžové šatičky Dády Patrasové ve Studiu kamarád, Katka a její slovenští kamarádi sledovali vystylované moderátory rakouské televize, kteří byli v módě o několik kroků napřed. Vídeň je totiž od Bratislavy vzdálená pouhých několik desítek minut, a tak se i „západní“ módní zboží na Slovensko dostává mnohem rychleji než do Prahy.
Jak je však možné, že dcera našich rodinných známých, kteří dlouho před revolucí emigrovali do Vídně, chodí dnes oblečená jako módní analfabet? Dostávají snad Slováci už při narození nějakou injekci s koňskou dávkou módních znalostí namísto tetanovky, zatímco my ostatní se musíme všechno tvrdě učit?
Podle mého názoru stoprocentně. Když jsem se totiž porozhlédl ve svém okolí, nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím a co jsem dříve z nějakého záhadného důvodu neviděl. Módní ředitel české Elle Jano Kimák pochází ze Slovenska. Módní redaktorka české mutace časopisu Marie Claire Soňa Jankuliaková – rovněž ze Slovenska. Módní redaktorka časopisu Juicy Ruth Šáriská – totéž. A tím to rozhodně nekončí. Úspěšný módní fotograf Matúš Tóth, make-up artistka Ivana Takarská, módní návrhář pánského oblečení Jozef Sloboda a mnoho dalších lidí působící na české módní scéně má své kořeny na Slovensku. Za jádrem slovenského pudla v oblečku Burberry Před nedávnem jsem při práci potkal mladíka, jehož životní příběh mě srazil na kolena. Narodil se v jedné zapadlé slovenské vesničce, kde byl největším módním hitem místní kroj s rozkošnými holinkami, a snad právě to ho vybičovalo k úspěchu, o jakém se mnohým Čechům může jen zdát.
Ačkoliv je mu teprve třiadvacet, už stačil vystudovat Fashion Institute of Technology v New Yorku a jeho práci pochválila dokonce i legendární stylistka Sexu ve městě Patricie Fieldová. O módě má dokonalý přehled a jeho styl oblékání je naprosto nenápadný, a přesto dokonalý. Dnes pracuje pro jednu americkou módní značku v Praze a jeho sebevědomí dosahuje nebeských výšin.
Skoro to vypadá, že Slováci jsou ti největší módní kariéristé na světě a kvůli tomu, aby v módním byznysu něco dokázali a opustili svůj slovenský rybníček, jsou schopni udělat téměř cokoliv. A daří se jim.
Abych však byl spravedlivý a všem měřil stejným metrem, musím uznat, že ne všichni Slováci hrají v módě prim, stejně tak jako ne všichni Češi jsou pro módu navždy ztraceni.
I u nás můžeme na ulici potkat lidi v dokonalých outfitech. Úspěšnost českých a slovenských modelek ve světě vysoké módy je také srovnatelná. To, že naše země jsou si blízko, nám prostě nikdo nevezme a naše soukromá módní válka nebude zase tak horká, jak může na první pohled vypadat.
Včera večer mi přišla na mobil esemeska od Kataríny. Právě odcházela z domu na obávanou stretávku. Po dlouhém rozhodování a neustálém převlékání se nakonec oblékla do šedých džínů oblíbených u hollywoodských stylistů, originálního zeleného topu od izraelské návrhářky, přes nějž si přehodila fialové bolerko z Topshopu, a namísto luxusních sandálků se obula do svých oblíbených plátěných conversek. Jsem si jistý, že vypadala skvěle a své slovenské spolužáky naprosto ohromila.
Aby také ne, když její finální outfit vznikl vzájemnou česko-slovenskou spoluprací.
