Práva národních sněmoven Smlouva umožňuje zákonodárcům členských států zasahovat do přípravy zákonů v Bruselu. Národní parlamenty se by se tak mohly dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy, pokud bude pochybnost, že překračuje své kompetence. V dokumentu je také zakotven princip obousměrné flexibility, tedy možnost přenášení pravomocí do Bruselu, ale i zpět na členské země.
Práva občanů unie Se smlouvou vstoupí v platnost i Charta základních práv občanů unie. Tento text garantuje práva občanů vůči orgánům Evropské unie (jak tradiční občanské svobody, tak i tzv. sociální práva, třeba právo na stávku).
Právo veta Smlouva ruší právo veta v řadě oblastí, jde zejména o vnitro a trestněprávní spolupráci. Zde dochází k největšímu přenosu „národní suverenity“ do Bruselu. Jeden stát už nebude moci zablokovat vůli ostatních zemí například při stanovení jednotné definice závažných trestných činů.
