Pro mnohé jsou takové výlety pro svoji morbidnost nepřijatelné. Odborníci na lidskou duši tak radikální nejsou. „Částečně v tom asi hraje roli i přesycenost a zájem o nezvyklé zážitky, stejně jako voyerismus. Ale jde tady i o něco hlubšího, tajemno, kontakt se stínem smrti, mytický pocit i uspokojení, že se to nestalo nám. Nikdy nevíte, co se v mysli lidí odehrává,“ soudí například brněnský psycholog Jiří Brančík.
„Termín ‚dark tourism‘ byl poprvé použit v roce 1996,“ připomíná Lenka Šindelářová z agentury CzechTourism, kde se nyní svéráznému fenoménu věnovali.
Mezi nejznámější místa dark tourismu na světě patří například Muzeum Anny Frankové v Amsterdamu či koncentrační tábor v Osvětimi. V tuzemské anketě, kterou vyhlásil CzechTourism, patří první příčka Terezínu, druhá Lidicím a Ležákům, bronz získalo slavkovské bojiště. Kandidátem byl i „žalář národů“ na Špilberku. „Nezatracoval bych to, protože důležitou roli při návštěvách takových míst hraje i poučení,“ podotkl Brančík. Dark tourism se ale nesmí zvrhnout v lov senzací. „Chodit si obhlížet kuřimský domek, kde byly týrány děti, jak se také dělo, je samozřejmě nepřijatelné,“ zdůraznil.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
