Miroslav Kalousek se těší pověsti jednoho z nejobratnějších taktiků na politické scéně. Jedná účelně a soupeře drtí skvěle umístěnými a načasovanými údery. Jeho poslední střet s Alexandrem Vondrou ale postrádá obvyklé kalouskovské atributy účelnosti a trpělivosti.
Na jedné straně se ministr financí stále hlasitěji dožaduje „drobilovského“ přístupu k ministrovi obrany a za tímto účelem nejen stupňuje svou rétoriku, ale atakuje též premiéra. Na straně druhé vyzývají koaliční politici, včetně Kalouskova šéfa, k rozvaze a k čekání na prověření závažných podezření příslušnými institucemi. Pan Kalousek tedy nemá podporu své strany a koná o vlastní újmě.
Zesilování protivondrovského tlaku působí hodně křečovitě až kontraproduktivně, protože žádná nová šokující odhalení poslední hodiny nepřinesly. Jako by Kalousek nechtěl čekat na výsledky policejní práce... Proč ztratil rozvahu? Možné vysvětlení politikova náhlého savonarolovského zápalu tkví ve Vondrově důsledné snaze o očištění resortu obrany od lidí i praktik, které se náramně vyplatily Kalouskovu příteli, zbrojaři Hávovi.
