Kritikům štrasburského sídla udělalo nepokrytou radost, když se v srpnu přímo nad hlavním zasedacím sálem zřítil strop a donutil tak zákonodárce zůstat nejméně na obě zářijové schůze v bruselské budově. Jejich radost ale nemusí mít dlouhého trvání. Životu nebezpečné jsou totiž zjevně i bruselské zasedačky.
Začalo to jemně štiplavou poznámkou šéfa parlamentu a srdnatého zastánce Štrasburku HanseGerta Pötteringa na uzavřené debatě s poslanci, že by na jejich místě na delší zakotvení v Bruselu nesázel, neb zdejší stěny také nejsou úplně v pořádku. „Jsou prý podmáčené, či tak něco,“ měl údajně říci Pöttering.
Nedůvěru části poslanců vůči bruselské stavařině poté veřejně potvrdil i německý europoslanec Bernd Posselt. „Naše skupina se rozhodla požádat o prověření také zdejších budov, protože skutečné stavební skandály se odehrály v Bruselu,“ napsal Posselt bez jakýkoliv dalších podrobností ve svém prohlášení pro tisk.
Protože i on patří do ligy za Štrasburk, jeho slova je nutné brát s rezervou. Že se však v útrobách bruselské budovy opravdu něco děje, odhalil na internetu blog jednoho ze zaměstnanců parlamentu.
„Jak všichni víme, nové křídlo mělo být hotovo před rokem. Protože jde o Belgii a parlament, nikdo se moc nezabýval tím, proč to zpoždění. Zájem vzrostl až nedávno, protože vyšlo najevo, že ho navrhl stejný chlapík, který je zodpovědný za zřícený strop ve Štrasburku,“ píše zaměstnanec.
„Takže si umíte představit moji zvědavost, když mi v kanceláři nějaký chlápek v montérkách začal šťouchat do stropu. Protože kolega od vedle měl stejnou zkušenost, zeptal jsem se týpka co to dělá. 'Kontroluju dráty,' řekl. 'To víte, nemůžeme si dovolit další požár, jako v tý nový budově. Došlo tam ke zkratu.' Jo ták,“ končí svůj blog nejmenovaný Brit.
Máme tu tedy zřícený strop ve Štrasburku, skluz a požár v Bruselu, za všechno zjevně zodpovídá stejná firma, a mluvčí parlamentu říká, že o tom nic neví, ale určitě se pokusí o tom něco zjistit (zatím ještě nezjistil). K tomu se přidává zmíněný roční účet za komplikované přesuny.
Šance na nějaký ozdravný řez jsou přesto minimální. Francie se „svého“ sídla nikdy nevzdá, jakkoliv iracionálně její lpění na Štrasburku může vypadat (a zlepšení belgického stavebnictví je také z kategorie iluzí). Zaslouží si za to unie odsouzení? Nade vší pochybnost si vyslouží alespoň kritiku.
Zkusme si ale jen představit, kdyby Česko ostatní nutili zbourat například letní sídlo prezidenta republiky v Lánech
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
