Pokud se mě ptáte, zda byla mise po vědecké stránce stoprocentně úspěšná, odpovídám ne. Když Joe Veverka minulý týden na tiskové konferenci u příležitosti zveřejnění snímků pořízených sondou Stardust pronesl tuhle větu, sálem zašumělo. „Byla úspěšná na tisíc procent,“ pokračoval ovšem Joe Veverka a auditorium se uklidnilo. Jen pro zajímavost: jak naznačuje příjmení astronoma, který vede vědeckou část mise sondy Stardust, jeho kořeny sahají až do Česka - narodil se v roce 1941 v Pelhřimově a v roce 1948 odešel s rodiči do emigrace.
Důvody k radosti americká NASA opravdu má. Sonda Stardust „zabodovala“ při plnění svého nejnovějšího (a tentokrát už zřejmě opravdu posledního úkolu) hned několikrát. V pondělí 14. února se přiblížila ke kometě Tempel 1 až na necelých 180 kilometrů. Během tohoto manévru pořídila celkem 72 snímků s velkým rozlišením. Fotografie z valentýnského setkání pak sonda postupně odeslala na Zemi.
Signál k záchraně musí vyslat politici Podařilo se vůbec poprvé získat obrázek kráteru vzniklého po dopadu projektilu vyslaného v roce 2005 sondou Deep Impact. Ta totiž výsledek svého snažení vyfotit nedokázala. Po zásahu projektilem se zvířil oblak prachových částic, a ty kráter zastínily. Na snímcích tak nebylo nic podstatného vidět.
Jak ukazují nové fotografie, dosahuje průměr kráteru až 150 metrů. „Snímky ukazují, že je kráter vyplněný sypkou hmotou a má malý středový vrcholek, “ vysvětluje geolog Peter Schultz z Brownovy univerzity, který se podílel na přípravě mise. Část vymrštěného materiálu tedy dopadla zpět na místo srážky. Podle Schultze to také dokazuje, že jádro téhle komety je křehké a nepříliš pevné.
„Kráter má poměrně nepravidelný tvar, což svědčí o tom, že hmota pod povrchem komety je dosti pórovitá,“ vysvětluje Jakub Černý ze Společnosti pro meziplanetární hmotu. Kdyby byl materiál kompaktnější, jeho tvar by se více blížil kruhu.
Z následných analýz se o struktuře komety dozvíme ještě více. „Pokud by hrozila srážka komety se Zemí, budeme tak mít k dispozici informace potřebné k tomu, abychom zvolili optimální řešení,“ míní Jakub Černý. Také podle Petra Pravce z Astronomického ústavu Akademie věd zlepší nové poznatky vývoj technologií, které umožní odvrátit budoucí srážku. Jejich příprava není pouhou fantazií. „Kdyby dostali vědci zelenou od politiků, jako tomu bylo třeba v případě programu Apollo, zvládnou takové technologie vyvinout stejně rychle, tedy zhruba do deseti let,“ věří Petr Pravec. Politici by ale museli rozhodnout, že se bude do ochrany Země investovat. A k tomu se zatím nechystají.
Svah a stolové hory Druhým úspěchem sondy Stardust je vyfotografování poměrně rozlehlé náhorní plošiny, kterou zachytila na snímcích i sonda Deep Impact. Odborníci tak mohou porovnat, jak se terén na povrchu komety změnil během jednoho jejího průletu kolem Slunce, respektive po přiblížení k dráze Marsu.
Některé prohlubně se „slily“ dohromady a odpařila se i část ledové pokrývky. „Došlo k odsublimování zmrzlých plynů a vody. Z povrchu jádra komety zmizela vrstva o tloušťce dvacet až padesát metrů,“ popisuje Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd ČR s tím, že je zjištění v souladu s očekáváním.
Do třetice uspěla sonda Stardust při hledání dosud neznámých míst. Vyfotila oblasti, které se sondě Deep Impact zachytit nepodařilo. „Objevila zajímavý útvar - jakýsi svah, na kterém je vidět několik geologických vrstev,“ popisuje Jakub Černý. Vrstvy se svažují do nížiny a z ní trčí dvojice stolových hor. Bližší zkoumání tohoto zajímavého terénu může pozměnit naši představu o kometách.
Každopádně kromě tří splněných úkolů je velkým úspěchem už samotný zdárný průběh náročné mise. Jádro komety rotuje. „Ze Země se na základě periodických změn jasu podařilo stanovit, že se kolem své osy otočí za 41,9 hodiny,“ říká Antonín Vítek. Podle toho odborníci propočítali, kdy přesně mají ke kometě přiletět. „Netrefili se o pouhých pět stupňů ve 360stupňové rotaci, což je neuvěřitelná přesnost, když si uvědomíme, jak dlouho sonda letěla,“ upozorňuje dále Antonín Vítek.
Bonusová mise Celá výprava ke kometě Tempel 1 je navíc bonus. Jde totiž už o druhé setkání sondy Stardust s kometou. Její mise začala počátkem roku 1999. V listopadu 2002 sonda Stardust zblízka nasnímkovala asteroid Annefrank. Program vyvrcholil v lednu 2004 přiblížením ke kometě Wild 2, kdy lapače sondy zachytily prachové částečky z jejího ohonu. I po splnění naplánovaných úkolů ale byla sonda stále „při síle“ a měla ještě relativně dost paliva. Experti z NASA začali přemýšlet o možném využití sondy. V roce 2006 přišli s misí, kterou nazvali Stardust-NExT. Ukázalo se totiž, že malé korekce dráhy umožní, aby sonda zamířila ke kometě Tempel 1. Stačilo, aby se vrátila k Zemi, proletěla kolem ní a gravitační pole ji pak vymrštilo co nejblíže ke kometě Tempel 1.
„Náklady na tento experiment dosáhly asi 29 milionů dolarů a šlo především o platy lidí,“ popisuje Antonín Vítek s tím, že samotná sonda vyšla na 300 milionů dolarů. Za desetinu těchto nákladů se tak podařilo zorganizovat původně neplánované setkání s další kometou.
Ostatně relativně úsporně získala sonda i některé části svého vybavení. „Třeba kamera pocházejí z vývojového exempláře sondy Voyager. Jen se vylepšila elektronika,“ připomíná Antonín Vítek.
Kromě zmíněné kamery nese sonda detektor frekvence nárazů částic kosmického prachu. Zatím zjistil, že dochází zhruba k tisíci nárazů během jedné hodiny, což se čekalo. K dalšímu vybavení patří analyzátor chemického složení prachových částic. „Z hmotnostních spekter bude možné odhalit uhlíkaté sloučeniny v prachu, který se uvolňuje z jádra komety,“ vysvětluje Antonín Vítek. Protože některé teorie o vzniku života říkají, že komety mohly přinést na naši planetu vodu i organické látky potřebné pro vznik života, budou uvedené analýzy klíčové.
Jediným zádrhelem úspěšné mise byl počítačový program vytvořený pro palubní počítač, který měl zajistit, aby jako první dorazily na Zem ty nejatraktivnější snímky - tedy fotografie pořízené z míst nejblíže ke kometě. Jenže to nějak nevyšlo. Po počátečním zděšení, kdy se nevědělo, zda se vůbec na Zemi dostanou všechny fotografie, si ale experti z NASA mohli oddechnout. Nakonec přišlo všech 72 snímků, jen ne tak elegantně, jak se původně plánovalo.
***
Kometa „otesaná“ člověkem Snímky pořízené sondou Stardust vůbec poprvé ukazují kráter na kometě Tempel 1. Jeho vznik mají na svědomí lidé: v roce 2005 do tohoto vesmírného tělesa vypustila sonda Deep Impact projektil, který vyhloubil kráter. Tehdy se ho ovšem kvůli zvířenému prachu vyfotit nepodařilo.
Podařilo se vyfotografovat i poměrně rozlehlou náhorní plošinu. Můžeme sledovat, jak se terén proměnil během jednoho oběhu kolem Slunce.
Sonda Stardust objevila navíc jakýsi svah, na kterém je vidět několik geologických vrstev.
Oblast před dopadem projektilu z Deep Impact v roce 2005. Na druhém obrázku pořízeném letos vidíme vzniklý kráter o průměru zhruba 150 metrů.
