Jak se Markéta Irglová, devatenáctiletá dívka z Valašského Meziříčí, přes noc stala miláčkem Hollywoodu? Docela jednoduše
Když jde v New Yorku po ulici, zastavují ji lidé a prosí o podpis. Hugh Jackman jí nabídl roli v seriálu, Matthew Perry s Jennifer Anistonovou poslali sušenky. Jim Carrey nadšeně volal, že viděl film dvakrát a moc se mu líbil.
Zapomeňte na Rodena, nejznámější česká filmová hvězda pochází z Valašského Meziříčí, letos teprve maturovala a jmenuje se Markéta Irglová. Že jste tohle jméno nikdy neslyšeli? To se brzy změní. Devatenáctiletá zpěvačka si totiž spolu se sedmatřicetiletým Glenem Hansardem, frontmanem uznávané irské skupiny The Frames, zahrála hlavní roli ve filmu Once, který získal cenu diváků na slavném Redfordově festivalu Sundance. Ač se jedná o nezávislý snímek, jenž stál pouhých 150 tisíc dolarů, za tři měsíce, po které se promítá v amerických kinech, vydělal víc než 7 milionů. Sklízí nadšené recenze, které píší o jednom z nejlepších filmů roku či o úchvatné muzikálové romanci. A třeba Steven Spielberg prohlásil, že mu „dal inspiraci na rok dopředu“. Soundtrack k filmu s písněmi Glena a Markéty se drží již dvanáct týdnů v první desítce nejúspěšnějších desek na Amazonu a prodává se po statisících. Mimo to natočila Markéta Irglová s Glenem Hansardem cédéčko The Swell Season, koncertují před vyprodanými sály a na podzim se chystají třeba do Japonska.
Když hrála Markéta Irglová před šesti lety na klavír v základní umělecké škole a zpívala ve sboru, ani v nejmenším nemohla tušit, že se už brzy spustí rychlý sled událostí a náhod, který jí převrátí život naruby. Nejdůležitějším momentem bylo setkání s irským hudebníkem Hansardem, jenž v roce 2001 vyrazil na turné po České republice a zastavil se také ve Valašském Meziříčí. Koncert pomáhal zařizovat i Markétin otec Marek, původně učitel, nyní vydavatel místních novin, který uspořádal na přivítanou zahradní party. U táboráku seděla tehdy třináctiletá dívčina, která měla doma cédéčko Frames a nestyděla se si s nimi zazpívat. Druhý den hrála kapela v místní sokolovně a charismatický ryšavý Ir si vytáhl Markétu na pódium a požádal ji, ať si s ním střihne jednu píseň. Střihla ji asi dobře, protože od té doby, když se Frames objevili poblíž (Česko si oblíbili a vraceli se docela často), ji nikdy neopomněli vzít s sebou.
V roce 2004 vyrazila Markéta s Glenem na pár koncertů do Irska. „Vždycky se všechno událo tak nějak náhodou,“ říká nenápadná tichá dívka v zelené košili s hnědým úpletem a pohodlných džínách na terase prostorné vily s velkou zahradou. Rozhodně byste do ní neřekli, že si z ní sedá na zadek hollywoodská smetánka a o globálním oteplování s ní debatuje Al Gore. „Abych se hned nemusela harcovat domů, pár dní jsem zůstala v Irsku. Glen měl zrovna vyrazit do USA na pár sólových koncertů. Měl už zamluvenou letenku, všechno. Dva dny předtím jsme hráli a on, že by bylo super, kdyby tam měl klavír a kdybych jela s ním, jestli to nějak neuděláme.“ Protože Glen při svých vyjížďkách do Česka pobyl vždy pár dní přímo u Irglových, rodiče šestnáctiletou dceru bez problémů pustili. Navíc uměla jako všichni v rodině dobře anglicky, učila se už od tří let.
Na otázku, jak se přihodí, že si světem protřelý muzikant vybere ke spolupráci školačku z Valašského Meziříčí, Markéta odvětí, že Glenovi se zalíbil doprovod klavíru a její zpěv a také že zahynul jeho dlouholetý parťák Mike Christopher...
S Markétou brzy začali i skládat, a když už spolu koncertovali, napadlo Glena natočit desku. Příležitost se naskytla záhy - Hansarda oslovil režisér Jan Hřebejk, že by si přál jeho hudbu pro film Kráska v nesnázích. Hansard se s ním dohodl, že místo honoráře dostane čas ve studiu, kde si krom písní pro Hřebejka nahraje i jiné věci. Za pět dní vznikla deska The Swell Season, o níž ale věděli jen skalní fanoušci a zpočátku se moc kusů neprodalo. „Glen se bál, aby nezasahovala do Frames a aby se kapela necítila třeba nějak ublížená, a tak ji nechtěl moc propagovat,“ říká Markéta.
Nebát se
Současně ale Glen pracoval ještě na jiném projektu. Už před Hřebejkem se mu ozval irský režisér John Carney s tím, že píše scénář o pouličním muzikantovi, a chtěl po něm, aby k filmu napsal hudbu a řekl mu pár historek ze svého života. „Glen totiž začínal jako mladý s hraním na ulici. John s Glenem byli kamarádi a scénář byl zčásti inspirovaný jeho životem, ale nebyl o nás ani pro nás,“ vysvětluje Markéta. Ve snímku měl hrát známý herec Cillian Murphy a John se před Glenem zmínil, že má ve scénáři postavu asi pětatřicetileté Východoevropanky, která hraje na klavír, a neví, koho obsadit. „Já jednu znám,“ usmál se Glen. Problém ale nastal, když se slavný Cillian Murphy dozvěděl, že režisér obsadil mladinkou neherečku odněkud z Česka. Navíc dostal nabídku z Hollywoodu, a tak rychle vycouval. Chyběl tedy pro změnu hlavní mužský představitel. Když si ale režisér Carney vyrazil na koncert Glena a Markéty, kteří zrovna hráli v Irsku, uvědomil si, že řešení má přímo před nosem. „Prý nám to skvěle ladí a nechápe, proč ho to nenapadlo dřív. Že tu vazbu, kterou máme mezi sebou, by jen chtěl uměle vytvořit mezi mnou a někým jiným, takže proč nás neobsadit oba,“ usmívá se Markéta. Ještě zbývalo přemluvit Glena, který se cukal, a pak už se film s názvem Once (v překladu „Jednou“) mohl začít točit.
Neměla ale Markéta z natáčení strach? „Já jsem neměla co ztratit, prostě jsem to chtěla zkusit. Kdybych usilovala o kariéru herečky, možná bych se bála... To Glen byl známý a obával se, aby to dopadlo dobře. Režisér byl ale sympaťák a měl s námi ohromnou trpělivost. Nebyly v tom navíc peníze od producentů, takže kdyby se to nepovedlo, nic by se asi nestalo,“ vypráví Markéta a zakusuje se do mámina vynikajícího povidlového frgálu. Jediný problém měla s tím, že režisér původně plánoval obsadit Rusku nebo Rumunku, a tak ve filmu nosí dlouhý ošuntělý kabát a volnou sukni a jako Češka, ač Češku hraje, zrovna nevypadá. „Já jsem mu říkala, že se Češi budou zlobit, že se takhle už dávno neoblíkáme. Ale on měl v hlavě nějakou představu a nemělo cenu se s ním hádat,“ krčí rameny.
Snímek se hrál nejprve na festivalu v irském Galway, kde ho viděl člověk, jenž vybírá filmy pro Sundance. Spousta festivalů ho odmítla, ale právě Sundance jej přijal. AOnce na něm získal hlavní cenu diváků a především byl koupen do americké distribuce, což je snem každého nezávislého filmaře. „Než šel film v květnu do distribuce, asi tři týdny jsme ho propagovali, pár koncertů a tak. Pak jsme jeli domů a netušili, co se tam děje. Až když jsme se tam v červenci vrátili, pochopili jsme, jaký máme úspěch,“ vypráví úplně klidně nová hvězda. „Ať jsme byli v New Yorku nebo v LA, v kavárně, na letišti nebo v metru, všude nás zastavovali lidi a chtěli fotky a podpisy.“ Všechny koncerty byly vyprodané, a tak se duo vrátí do Států zase v listopadu. Na guestlistu se objevily takové kapacity jako George Lucas, již zmiňovaný Spielberg či Alanis Morissette. Ani to ale Markétu z klidu nevyvedlo. „S Alanis jsem mluvila, chválila nás a říkala, že se jí moc líbí, co děláme. To potěší, ale já zas tu její hudbu tolik nemusím, je to na mě trošku moc popové.“ Lepší jsou prý Joni Mitchell, Kate Bush nebo Neil Young. A spíš než Spielbergova chvála potěšil Markétu obdivný telefonát Jima Carreyho, neboť miluje jeho vážnější filmy, např. Věčný svit neposkvrněné mysli.
Brilantní story
Opravdu nervózní byla jen jednou. A to když s Glenem vystupovali ve slavné Tonight Show s Jayem Lenem, který si zve Borata či George Clooneyho a sleduje ho 6 milionů Američanů. „V šatně někdo zmínil, kolik na to kouká lidí. Glen začal hrozně nervovat a přenesl to na mě. Naštěstí jsme jen hráli a nemuseli nic říkat,“ směje se dívka, jež ještě v květnu chodila na střední. Po show Jaye Lena se zájem o film i cédéčka ještě rapidně zvýšil. „Chodí teď různé nabídky, třeba Hugh Jackman nám nabídl roli v seriálu pro HBO. Ale nechceme hrát za každou cenu, třeba muzikanty, co hrají na ulici a kolem nich projde hlavní hrdina.“ Svoji budoucnost vidí i nadále v hudbě. „Na rozdíl od filmu je upřímná. Člověk zpívá o svých pocitech a o tom, co se mu v životě stalo, kdežto v herectví se moc předstírá.“
Náhlou popularitu se Markéta snaží brát s rezervou. „Možné je, že už žádný další úspěch nepřijde, v Hollywoodu vždycky někdo na měsíc zazáří a pak zazáří zas někdo jiný. Já chci jen dělat to, na co můžu být hrdá.“ Největší radost má prý kvůli Glenovi. „Pořád pracuje a trvalo dlouho, než se proslavil, protože nedělal kompromisy a chtěl být nezávislý. Na tohle čekal celý život a je nadšený,“ vypráví Markéta o svém parťákovi, jehož po úspěchu filmu oslovil Bob Dylan a kapelu Frames přizval na společné turné.
A z čeho že to celá Amerika vlastně tolik šílí? To zjišťuji u Irglových v obýváku, kde se na Once dívám, neboť jinde než ve Státech zatím není k zhlédnutí. Jde o prostý příběh pouličního muzikanta a opraváře vysavačů, který sní o profesionální dráze, a prodavačky květin, jež se od všedních starostí uchyluje k pianu. Jednou večer se náhodou potkají na ulici v Dublinu. V dalších dnech se procházejí, povídají si, hrají a zpívají a začnou natáčet demo. On (Guy) má zrovna zlomené srdce a doufá, že jejich setkání přeroste v lásku, Ona (Girl), imigrantka z Česka, se stará o dceru a v Česku má manžela. Jejich vztah nejlépe vystihuje scéna, kdy se On ptá: „Do you love him? How is it in Czech?“ - „Miluješ ho?“ - „So, miluješ ho?“ - „Miluju tebe.“ - „What does it mean?“ - „Nothing, let’s go.“ Celý film by se dal shrnout oblíbenou hláškou hlavního hrdiny „It’s fucking brilliant“ (kvůli ní je mimochodem film přístupný až od 15 let jako třeba Hostel 2). Úžasná hudba, dojemný příběh a chemie mezi hlavními představiteli způsobily, že se stal miláčkem diváků i kritiky. „Budete se vznášet,“ napsal recenzent Boston Globe. Češi ovšem až 20. října, kdy se koná tuzemská premiéra v pražské Lucerně za přítomnosti obou protagonistů. Mezitím se Markéty v Americe neustále ptají, jak moc je film o lásce dvou muzikantů autobiografický, a já se nemůžu nezeptat na stejnou otázku. Markéta se jen nesměle usměje: „No teď jsme spolu, no.“
O autorovi| MILAN VIDLÁK, redaktor LN milan.vidlak@lidovky.cz
