Úterý 25. června 2024, svátek má Ivan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Společnost vědění je podvod

Česko

Společnost vědění je jedním ze sloganů, kterým jsou po celé Evropě obhajovány reformy vysokoškolského studia. Profesor Vídeňské univerzity Konrad Paul Liessmann (* 1953) označuje celý tento koncept za „rétorickou figuru“, která má zakrýt fakt, že „všeobecného vědění závratným tempem ubývá“.

Liessmann vychází z teze, že v dnešní době neexistuje žádná normativní idea vzdělanosti. Jestliže si ještě v roce 1959 mohl filozof Theodor W. Adorno stěžovat na růst „polovzdělanosti“, dnes již tento pojem ztratil jakýkoliv význam právě proto, že ho nelze odvodit z žádné „vzdělanosti“. Vědění se podle Liessmanna stalo „ne sice ústřední, ale ani ne zcela okrajovou oblastí zábavního průmyslu“. Liessmann vychází o osvícenské představy vzdělání jako duchovní práce na sobě samém. Tuto ideu podle něj evropské univerzity zrazují od 60. let, kdy přistoupily na otevření studia masám a jeho přizpůsobování ekonomickým potřebám. „Nejde o vzdělání, nýbrž o takové vědění, které lze jako surovinu produkovat, obchodovat, kupovat, řídit a vyhazovat, jde totiž o povrchní slátaninu vědění, která postačí právě tak k tomu, aby byli lidé flexibilní pro pracovní proces a disponibilní pro zábavní průmysl.“ Ve světě, kde chybí idea vzdělanosti, se politici a vzdělanostní odborníci nechali očarovat nejrůznějšími žebříčky (PISA apod.), které hodnotí jednotlivé vysoké školy. Cílem permanentních reforem univerzit je pouze zlepšit pozice na některém z vlivných žebříčků. Vysoké školy se přizpůsobují tlaku byznysu, najímají si manažery a poradce, kteří zde zavádějí své metody řízení, evaluace a kontroly. Místo svobodného bádání a předávání znalostí a zkušeností studentům tak profesoři většinu svého času tráví sestavováním statistik, podáváním žádostí o granty, vypracováváním posudků na žádosti kolegů či výpočty impakt faktorů.

Zaostávání evropských vysokých škol v žebříčcích chtějí evropské byrokracie řešit budováním elitních zařízení pro špičkové studenty, na kterých by profesoři skutečně bádali a nemuseli vyplňovat dotazníky. Podle Liessmanna se tak situace vlastně vrací před první reformy 60. let: kvalitního nedevalvovaného vzdělání se dostane pouze hrstce vyvolených. Autor to zasazuje do širšího sociálního kontextu. „Reformy současnosti, které údajně nemilosrdně sázejí na budoucnost a nejnovější inovace, ve skutečnosti představují největší krok zpět v novodobé historii. Nejistota zaměstnaneckého poměru, nedostačující sociální péče, nucená mobilita, tlak na přizpůsobení, privatizace infrastruktur, zdravotní péče, kvalitnější studium v rostoucí míře jen pro ty, kteří si to mohou dovolit – to všechno už tu kdysi bylo.“

Liessmannova kniha je velmi trefná, autor ostatně po vydání jejího originálu v roce 2006 získal titul vědec roku. Kromě výzvy, aby se přestalo s neustálými školskými reformami, však neobsahuje žádnou vizi, jak by univerzity měly reagovat na současné společenské změny.

Není pochyb, že většina kritizovaných skutečností se týká také vysokých škol v Česku. Knihu lze proto doporučit nejen všem akademikům, ale především univerzitním reformátorům.

***

LITERATURA FAKTU

VYŠLO ČESKY

Teorie nevzdělanosti

Konrad Paul Liessmann V překladu Jany Zoubkové vydalo nakladatelství Academia, Praha 2008. 125 stran.

Autor:

Rozdáváme dětský opalovací krém ZDARMA
Rozdáváme dětský opalovací krém ZDARMA

S přicházejícím létem je nutné myslet na ochranu pokožky, zejména u dětí. Přihlaste se do testování a vyzkoušejte dětský opalovací krém Cool Kids...