Nekonečná spirála
Ústí nad Labem Jindřišce Zívalové soud oddlužení povolil. Jak ale dokáže žít celých pět let ze šesti tisíci korun měsíčně, si moc dobře nedokáže představit.
Dvaašedesátiletá žena se základní školou, která se živila jako uklízečka či strážná, se do dluhové pasti dostala před dvěma lety.
Mimo jiné kvůli stěhování do nového bytu.
Začalo to nedoplatkem na elektřině a půjčkou na něj. Následovaly výdaje se stěhováním, záloha majiteli nového bytu, jeden nájem dopředu a ještě nájem ve starém bytě, nějaké to vybavení do nového bytu... „Zrovna v té době jsem ještě navíc dvakrát po sobě ztratila peněženku s celým důchodem,“ říká důchodkyně, matka šesti dospělých dětí. „Zase jsem si půjčit, neměla jsem na splátky a už to jelo. Jak jsem stará, tak jsem blbá. Nepočítala jsem.“
Dluhy u celkem šesti věřitelů vinou penále, pokut a exekucí záhy vyšplhaly na zhruba 300 tisíc korun. Žena se z neřešitelné situace málem zhroutila. „Přestala jsem komunikovat, všechno mi najednou bylo jedno,“ vzpomíná. Domů chodila se strachem, co ji tam čeká: „Hrozila mi exekuce na nábytek. Člověk měl strach, co bude.“
Když v televizi zaslechla o možnosti prominutí sedmdesáti procent z dluhů, řekla si: „To by byla možnost, záchrana.“ Dala krajskému soudu v Ústí nad Labem návrh na řešení svého úpadku oddlužením a soud jí vyhověl. „Pro člověka, který se octl v takovém labyrintu jako já, je to obrovská pomoc,“ říká. Na dluhy musí každý měsíc dát 3600 korun, zhruba 6 tisíc jí z důchodu zbude. Jen za čistý nájem v pronajatém bytě ale důchodkyně platí tři tisíce korun. Počítala, že si najde nějakou brigádu, aby lépe vyžila.
„To je mylná představa,“ říká místopředseda středočeského krajského soudu Luboš Dörfl. „Žádné peníze z brigády si pro sebe dlužník nechat nemůže. Všechny příjmy i dary musí věřitelům nahlásit a převést je na dluhy.“
Pokud by to dotyčný neudělal, jde o porušení podmínek a místo oddlužení čeká dlužníka běžný konkurz a splácení všech dluhů.
***
„Žádné peníze z brigády si pro sebe dlužník nechat nemůže,“ říká soudce Dörfl
