Stát nemůže zodpovědné rodiče donutit k tomu, aby měli děti, zároveň nedokáže ty nezodpovědné od plození dětí odradit. Má však mocné nástroje sociální podpory pro ty, kteří se, třeba vlastní vinou, dostali do tísně. Stát chce pomáhat dětem, které nemohou za chyby rodičů.
Proto by měla osmnáctiletá matka, která odložila své dítě do babyboxu, mít možnost získat své dítě zpět, a pracovníci sociální péče financované státem by měli udělat vše pro to, aby se jí to povedlo.
Pokud mladá matka prokáže snahu, nemělo by návratu dítěte nic bránit. Dokáže-li náš stát léta podporovat rodiče, kteří své děti používají jen jako páku k otevření státní kasy a starají se o ně minimálně, téhle matce pomoci musí.
Pečovat o dítě totiž chce a nahlíží i bezvýchodnost svého postavení (proto dala dceru do babyboxu). Podporou nemyslíme jen peníze, ale třeba i tlak na to, aby matka získala nějakou kvalifikaci, což by jí pomohlo daleko víc, získala by perspektivu. Rozhodnou-li sociální pracovníci, případně soud, že si tato matka své dítě „nezaslouží“, s největší pravděpodobností čeká Barborku stejný osud jako její matku. Stát si snad neplatíme za to, aby podobná traumata pomáhal přenášet z generace na generaci.
Čtěte Téma na str. 3
