PRAHA Na oběžné dráze Země došlo ve středu k události, před kterou odborníci dlouho varovali. Vůbec poprvé v historii kosmonautiky se srazily dvě družice.
Kolize amerického satelitu Iridium 33 a již nefunkční ruské vojenské družice Kosmos-2251 se odehrála ve výšce 790 kilometrů nad severní Sibiří. Oba vesmírné objekty byly ve zlomku sekundy zničeny. Vznikly dva mraky trosek, z nichž lze ze Země pozorovat několik set největších kusů. Ty tak rozmnožily rodinu objektů, které ohrožují pilotované lety i družice, na nichž je lidstvo čím dál závislejší.
Část úlomků, které kolize zpomalila, rychle shoří v atmosféře, zbytek však bude kolem Země obíhat dlouhá staletí.
Odborníci začali ihned analyzovat, jestli trosky nemohou poškodit Mezinárodní vesmírnou stanici ISS a tím ohrozit i bezpečnost kosmonautů, kteří stanici obývají.
Experti americké NASA i ruské Federální kosmické agentury Roskosmos se shodují, že ISS zatím ohrožena není. Obíhá totiž na podstatně nižší dráze, přibližně 350 kilometrů nad Zemí.
Pokračování na straně 3
Nad Zemí se srazily dva satelity
Dokončení ze strany 1
Podle amerických vědců nebude při následujícím letu ohrožen ani raketoplán Discovery. O něco větší hrozba visí nad Hubbleovým kosmickým dalekohledem, jehož dráha leží mezi ISS a vrstvou, kde se odehrála kolize satelitů. Ve srovnání s tím, jaké škody mohou trosky způsobit v budoucnosti, je újma majitelů družic naprosto zanedbatelná. Ruský satelit již byl několik let odepsaný a družice Iridium se také blížila ke konci životnosti. Nehledě na to, že satelity Iridium byly vyráběny sériově a s cenou kolem 5 milionů dolarů patřily k nejlevnějším spojovacím družicím vůbec. Výpadek jedné z 66 družic síť Iridium neohrozí a zničený satelit bude brzy nahrazen. Čas pro regulaci Kolize dvou družic podobná té, která se odehrála v úterý večer nad Sibiří, je velmi málo pravděpodobná. Srážka satelitu s nebezpečně velkým kusem hmoty, která byla vyrobená lidskou rukou, je mnohem častější. Objem „vesmírného smetí“ narůstá s každým startem kosmické rakety. Rizika se dají zmenšovat vhodným naplánováním dráhy, konstrukčními úpravami zajišťujícími, že nosná raketa nevybuchne, či vyčleněním palivové rezervy. Ta v budoucnu umožní družici zaparkovat na méně exponovanou dráhu. Velká tlačenice je například ve výšce 36 tisíc km, tedy v zóně, kde družice setrvale „visí“ nad stejnou oblastí. To je ideální například pro družice zprostředkovávající satelitní vysílání. Řídící střediska se proto na konci životnosti družice snaží o manévr, který by ji vyvedl výš, na tzv. kosmický hřbitov. V tak velké výšce se už vliv atmosféry neprojevuje, takže tělesa zde mohou zůstat prakticky neomezeně dlouho. Jde ale o dobrovolnou aktivitu. K odpovědnému chování nemůže majitele nikdo donutit. Proto se ozývají hlasy, podle nichž je nutné vnést i do této oblasti závazná pravidla. EU krátce po zveřejnění zprávy o srážce vyzvala k přijetí celosvětových pravidel pro chování ve vesmíru. Zda se jim podřídí i jiné vesmírné velmoci, však není vůbec jisté.
