Sobota 18. května 2024, svátek má Nataša
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Stále lepší české plesy

Česko

Taneční zábavy, dýchánky i plesy slouží dnes stejně jako před dvěma sty lety k sdružování, flirtování a tanci. Ať už se pořádají na vesnici nebo v opeře. Také díky tanečním show v televizi zažívá Česká republika svoji plesovou renesanci a na taneční parkety se v zimním období chystají tisíce Čechů.

Od konce listopadu až do jara mají půjčovny společenských šatů o živobytí postaráno. Obyvatelé velkých měst i vesnic míří za zábavou, která nehledě na rozpočet organizátora i účastníků vypadá většinou podobně a patří k českému folkloru. Předtančení, následně kapela zahraje tři písně a dá si pauzu, soutěží se v tombole – kde hlavní cenou může být cokoli od prasečí hlavy po zájezd do Egypta – a pak se lidé těší na půlnoční překvapení. Co kulturák, to ples Jen na tento víkend připadá dle údajů na serveru kamnaples.cz více než čtyřicet plesů a bálů po celé republice. „Na plesy chodím, protože je to místo, kde dívky nenosí jeansy a neforemná trika, ale naopak dávají najevo svoji ženskost. Každý se snaží, alespoň ze začátku, chovat způsobně a být galantní, což je příjemná změna oproti všedním dnům,“ říká šestadvacetiletý Radek Šauer z Havlíčkova Brodu, který navštíví v sezoně hned několik plesových akcí. A dodává, že plesy jsou místo, kde si také osvěžujeme pravidla slušného chování: s vědomím obleku nebo večerních šatů na sobě se stáváme slušnějšími, zdvořilejšími a vstřícnějšími. „Můžeme si hrát, že jsme něco víc než ta banda v pajzlu vedle, co celý večer poslouchá Divokého Billa a Škwory,“ dodává zástupce mladší generace.

Ti starší si pak chodí na ples hlavně zatančit. I když mají zúžený výběr: tradičních plesů, kde hraje orchestr, je zejména v menších městech méně než těch, kde hraje hity od Kabátů a Lucie místní kapela. V lepším případě s opravdovým bubeníkem, v horším jen s automatickým. I když podle učitelů tance se díky pořadům jako Stardance začíná situace pomalu měnit: do módy se vrací orchestry, které hrají taneční klasiku: waltz, valčík, tango nebo foxtrot. „Žáci z dospělých tanečních, kterých pořád přibývá a učím téměř denně, jsou nadšení. Pochvalují si, že si mohou na plese zatančit to, co se naučili na kurzu,“ říká pražská učitelka tance Blanka Vášová. Podle ní se na taneční parkety během plesů vrací i cha-cha, jive, rumba nebo blues.

Jako vrchol sezony se pak označuje Ples v Opeře, který připadá na příští sobotu: na hosty čeká menu sestavené od známých českých šéfkuchařů v čele s Jaroslavem Sapíkem. Muži se mohou dostavit pouze ve smokingu a ženy ve velké večerní: v ceně vstupenky jsou i nadstandardní služby, jako je kadeřnice, vizážista nebo švadlena přímo na místě. Vzhledem k množství celebrit a V. I. P. v čele s kambodžskou princeznou nebo vídeňským starostou Michaelem Häuplem se pak cena lístku vyšplhala na dva a půl až osm tisíc korun. Z původních šesti set lítsků je – až na několik desítek nejlevnějších – stihli organizátoři ještě týden před akcí vyprodat.

Jiní jako nejlepší český ples současnosti označují Rakouský ples v Praze: dokonce se údajně může srovnávat i se slavným plesem ve Vídeňské opeře. Letošní ročník proběhl minulý čtvrtek, na ten další si budou muset zájemci zase rok počkat. Vstupné pro dospělého letos bylo tisíc pět set korun. Rakouské plesy jsou vyhlášené: jen ve Vídni se jich každoročně koná na tři sta. Svůj ples tam mají cukráři i květinářky.

Vyprodal se i plzeňský 5. Ples právníků. I když tu nemají na návštěvě princeznu. Lístky ovšem stojí sympatických 220 korun: poslechnout si Petru Janů a Michala Davida přijdou podle pořadatelů stovky lidí, tvrdí, že zájem o lístky byl obrovský.

Není to ovšem nic v porovnání s obskurní akcí, která proběhla před rokem v Číně: tamější miliardáři chtěli světu dokázat, na co mají, a uspořádali údajně nejdražší čínskou party v historii: lístky na akci stály v přepočtu dvě stě sedmdesát tisíc korun a cílem bylo seznámit bohaté gentlemany s krásnými mladými dámami, které zde měly předvádět svoje kvality stejně jako na klasické soutěži krásy.

Na co se „pařilo“ dřív Historicky patřil k plesům společenský tanec: v renesanci to byla – jak někteří říkají – rock and roll 16. století – galliarda a spolu s ní také velmi oblíbená pavana. V polovině sedmnáctého století pak přišel na řadu menuet: místo širokých a dlouhých kroků, kterými se vyznačovala pavana neboli paví tanec, se přešlo na drobnější krůčky. Oblíbená byla i čtverylka. Až do začátku dvacátého století pak taneční parkety plnili tanečníci valčíku, hned v závěsu za ním se umístila polka a mazurka.

Samotné akce s tancem pak vznikly na panovnických dvorech ve Francii v patnáctém století a odtud se šířily dál do Evropy. Nejprve se pořádaly v rámci oslav křtů, zásnub, svateb, narozenin a později začaly fungovat i samostatně. Držely se například církevního kalendáře – zejména v období masopustu. Jako obveselení pro hosty najímaly dvory i operní pěvce nebo baletní soubory. Šlechtické večírky pak trvaly několik hodin a měly přesně stanovenou hierarchii hostů. K masopustu patří i karnevaly: první se opět pořádaly v druhé polovině 17. století ve Francii. V roce 1715 se konal první bál ve Francii, zakoupit si vstupenku mohl každý.

V Praze se pravidelné dýchánky s tancem a programem pořádaly od poloviny 18. století a byly spojené hlavně s vlasteneckým hnutím. Jedním z hlavních „organizátorů a tvůrců české společnosti“ byl Josef Kajetán Tyl a jeho pomocníci. „Ale to ovšem neznamená, že by nebylo před nimi bývalo mezi obyvateli českých měst a českého venkova společenského života. Zejména český venkov míval svoje radovánky, hody, posvícení, pouti, a tedy dost příležitostí scházet se k pospolitým zábavám neboli, jak se postaru říkávalo, vyražením a kratochvílím,“ píše ve své stati České názvosloví společenských zábav Ferdinand Strejček v časopise Naše řeč v roce 1935. Na rozdíl od francouzských renesančních a barokních bálů se na českých zábavách dbalo, aby se nikdo nepovyšoval nad druhého, a hosté se oslovovali „vlastenko, vlastenče“. Když se do lidových zábav začali zapojovat vyšší úředníci a šlechta, byl pro jejich dcerky podle Strejčka zaveden titul slečna, takže „léta 1839 se titulovaly již panny slečnama“.

Tyl také nahradil cizí réunion českým slovem beseda, neboť „České besedy se staly vzorem společenského vyražení, výměnou ušlechtilých myšlenek a spojištěm tolikerých spanilých duší, kteréž k drahé vlasti a sladkému jazyku jejímu se přihlašují“. První České besedy byly pořádány v květnu 1841 ve Svatováclavských lázních. Od roku 1866 pak na Žofíně, kd se tradice plesů udržela do dnešních dní.

Více o plesech na straně II

***

Akce s tancem vznikly na dvorech ve Francii v patnáctém století a odtud se šířily dál do Evropy

Autor: