Bylo letní nedělní odpoledne a německý turista sedící u vedlejšího stolku v kavárně Starbucks na Malostranském náměstí si právě sundal sandály. Jednu nohu ležérně přehodil přes opěradlo křesla a druhou si přitáhl pod bradu, takže jeho bosé chodidlo spočinulo na sametovém potahu. Nebylo možné přehlédnout, že měl neobyčejně dlouhé nehty na prstech u nohou.
S takovým chováním by se člověk v tradiční kavárně evropského stylu setkal asi těžko - a už vůbec by ho nečekal na místě, kde byla před 134 lety založena Malostranská kavárna. Ať už je to k jeho prospěchu, nebo naopak, na řetězci Starbucks je něco, co určité typy lidí ponouká k tomu, aby se v jeho pobočkách chovali jako ve vlastním obýváku. Patnáct tisíc poboček ve 44 zemích Firma, která se zrodila v roce 1971 v Seattlu coby skromný obchůdek s kávou, se do začátku 90. let rozrostla na veřejně obchodovatelnou franšízu, která si rychle klestila cestu světem. Dnes má řetězec na patnáct tisíc poboček ve 44 zemích. Proslavil se kávami s různými příchutěmi, které si zákazníci mohou odnést v papírových kelímcích, a také svou originální atmosférou. Stěny poboček jsou natřeny barvami v teplých zemitých tónech, místnosti jsou vybaveny plyšovými křesly a hraje tu pečlivě vybraná jazzová hudba.
Tvůrci firemní filozofie se snaží o to, aby zákazníci viděli kavárnu jako alternativu ke kanceláři a domovu, jako „třetí místo“, kde si mohou v klidu číst, popovídat si s přáteli nebo pracovat na laptopu (většina poboček, včetně těch v Praze, poskytuje zdarma bezdrátové připojení k internetu).
V Praze je k dnešnímu dni už šest poboček. Když byla letos 22. ledna přestřižena červená páska u první z nich a dovnitř se nahrnuli první zákazníci, největší radost projevoval devadesátiletý muž, který si důkladně obhlížel prostory. Zdálo se, že byl šťastný, že slavná kavárna v Grömlingovském paláci znovu ožije. Raději jsem se ho neptala, jestli taky počítal s tím, že si na své kafe bude muset počkat ve frontě a že až na něj přijde řada, zeptají se ho, jestli ho chce tady, nebo s sebou (evropské pobočky Starbucks totiž - na rozdíl od těch amerických - nabízejí volbu mezi papírovým a plastovým kelímkem a porcelánovým hrnkem).
Fastfoodová káva ale není v Česku tak úplnou novinkou. Už dosti dlouho chodíme do kaváren polského řetězce Coffee Heaven. Těm ze Starbucks se podobají do té míry, že si mnozí mysleli, že americký gigant se konkurence zbaví tak, že její pobočky skoupí. Neudělal to, a tak tu máme dva řetězce, které spolu soupeří. A přestože můj otec počastoval kávu z Coffee Heaven nepříliš pěkným přirovnáním s močovou tematikou (doslova „horké černé chc...“), mají i Poláci svoji pevnou zákaznickou základnu.
Mně osobně se zdá, že Starbucks opravdu dělá lepší kávu než Coffee Heaven, i když má americký řetězec k dokonalosti pořád ještě daleko: kávoví puristé si stěžují, že používá přepražené kávové boby, které zastiňují jemnější chutě. Pro další jsou nápoje ze Starbucks „kávou pro lidi, co nemají rádi kávu“. A je pravda, že jejich typické míchané nápoje z kávy, karamelová frappuccina nebo čokoládové mokka kávy jsou tak napěchované cukrem, šlehačkou a příchutěmi, že na kvalitě kávy v podstatě už ani nezáleží.
Taková objednávka šálku (nebo spíš hrnku) kávy ve Starbucks může být pěkný oříšek. Výběr a kombinace jsou téměř nekonečné: Plnotučné, nebo odtučněné mléko? Nebo snad sójové? Se šlehačkou nebo bez? A jakou velikost? (Ve Starbucks se používají termíny „tall“ -malá, „grande“ - střední a „venti“ -velká). A měřeno evropskými zvyklostmi všechno včetně zákusků je tady lepivě přeslazené.
Byznysmeni a blondýny Se svým prvním rokem v Česku však může být Starbucks přesto spokojený. Typickými zákazníky řetězce jsou byznysmeni na cestě z práce do práce a pěstěná mladá blondýna, která si tu dává sraz s podobně pěstěnými, mladými a blonďatými kamarádkami. Zdá se, že bílý papírový kelímek se zeleným logem s mořskou vílou se stal jakýmsi symbolem (vysokého) společenského statusu.
Rostoucí popularita Starbucks v této části světa jde ruku v ruce s opačným procesem v jeho domovské zemi. Na jaře byl řetězec nucen zavřít na šest set poboček v celých Spojených státech, a přestože si udržel pozici kávového giganta, Američanům se čím dál víc zdá, že káva ve všudypřítomném řetězci je předražená a Starbucks se obecně přeceňuje. Když se loni Britney Spears potácela v depresích po svém expozé s holením hlavy, papparazziové denně zásobovali média jejími fotkami, jak kráčí ze Starbucks s obrovským kelímkem plným kávy. Následovaly nekonečné dohady v bulvárním tisku o tom, zda má zpěvaččina slabost pro kávové nápoje se šlehačkou něco společného s jejím očividným přírůstkem na váze.
Ať už si o kávě ze Starbucks myslíte cokoli, obsluha na jeho pobočkách je bezpochyby jednou z nejlepších ve městě - a to počítám nejen kavárny, ale i restaurace a obchody. Kde jinde narazíte na obsluhu, která má neustále dobrou náladu, a dokonce se na příchozího usměje? Kde jinde dostanete voucher na nápoj zdarma, když spletou vaši objednávku? Máte zkrátka pocit, že lidé, kteří tu pracují, jsou rádi, že jste přišli. V mnoha jiných restauračních zařízeních v Praze je to přesně naopak. A nad hrnkem kávy vás tu nechají sedět, jak dlouho vám je libo - třeba i několik hodin. Přesně díky tomu je Starbucks ideálním místo pro přispěvatele do novin, kteří tu konečně mohou pohnout s prací - třeba s tímto článkem. Jen kdyby si ten německý chlapík chtěl obout ty boty!
Recenze je nezávislá. Náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Starbucks Malostranské nám. 28 Praha 1 Tel.: 257 214 725 Po-Pá 6.00-22.00 (So-Ne od 7.00)
O autorovi| Laura Baranik, recenzentka restaurací, www.praguespoon.com
