V pondělí se mohla stát velká věc. Nestala. Rusko zůstává autoritářským režimem se soudnictvím v roli uctivého služebníka. Michail Chodorkovskij a Platon Lebeděv, bývalí ropní magnáti, dnes vězni, byli už podruhé uznáni moskevským Chamovničeským soudem vinnými ze zcela absurdních zločinů. Kradli prý vlastní ropu (a to fest, zcizili jí prý 350 milionů tun!) a dělali další neplechy. Obhajoba ovšem přesvědčila i původní pochybovače přinejmenším o tom, že Chodorkovskij s Lebeděvem neudělali nic méně zákonného než ostatní velkopodnikatelé akumulující kapitál v 90. letech. Řídili se podle tehdy platných, byť nedokonalých zákonů, využívali propastných mezer mezi nimi, dávali dost na charitu i opozici kritizující režim Vladimira Putina. Nakonec se z Chodorkovského firmy Jukos stal gigant a z něj samotného muž vlivný, bohatý a oblíbený. Respektive tehdy nejvyššímu představiteli Ruska Putinovi nebezpečný. To je hlavní důvod, proč Chamovničeský soud včera opět porušil všechny zákony slušného státu. Putin nedovolil, aby Chodorkovskij vyšel na svobodu v roce 2011 - rok před prezidentskými volbami.
Možná byla maličká šance, že Rusko vstoupí do příštího roku jako země směřující k diktátu práva. Šance zůstala ležet ladem i proto, že včera před soud na protestní akci s plakáty Svobodu politickému vězni Chodorkovskému přišlo jen několik set lidí. Přitom podle sociologických výzkumů si tři čtvrtiny Rusů myslí, že proces s ním je čistě politický. Že jde o mstu. Přesto zůstali doma, nakupovali dárky v supermarketech a připravovali se na bouřlivé oslavy Nového roku. A tak jim nezbývá než popřát spokojený a šťastný „Putinův diktát 2011“.
