Odebrat dítě matce, která k němu má vztah, je arogance moci, která dítě doživotně poznamená, říká dětský psychoanalytik Peter Pöthe.
* LN Co může pro malé dítě znamenat, když stráví první rok života v kojeneckém ústavu místo s matkou, která o něj má zájem?
Nevytvořilo si potřebnou vazbu s maminkou. To je něco, co se nedá nahradit ani doplnit. Vazba s rodičem je zásadní pro vývoj mozku. Mozek potřebuje fungující vztah s jednou pečující osobou a bez něj se vyvíjí jinak. I kdyby už teď spolu holčička a maminka byly, bohužel ten jejich vztah i její osobnost už budou poškozeny. Vazba s výlučnou osobou je vztah, který se nedá v žádném ústavu nahradit.
* LN Co všechno s tím souvisí?
U dětí, které jsou adoptované v prvních letech života, vidíme deformace schopností ovládat emoce a úzkost. Může se to projevit v poruchách duševního zdraví, třeba formou hyperaktivity. Tyto děti mají i narušenou schopnost vytvářet a udržovat hluboké citové vazby. Mohla nastat určitá citová deprivace. V ústavech je o děti pečováno jinak než podle jejich citových potřeb. Péče se tu řídí jejich tělesnými potřebami. To je ale jen jedna část. Ta citová část odpovídá za to, zda dítě získá postoj důvěry nejen k osobám, ale světu vůbec. Pocit bezpečí není vytvářen tím, že je dítě nakrmené a v teple. Je to opravdu otázka lidského vztahu s jednou pečující osobou. Dítě se v očích maminky začíná samo vnímat. Je to obrovská škála interakcí, o které holčička přišla. Nechci říct kategoricky, že je toto vše zkažené, ale existuje velké riziko, že to už nikdy nebude, jaké to mohlo být, kdyby ji neodtrhli od maminky.
* LN Měly by úřady odebrání dítěte pečlivěji vážit?
Jakékoli zbavení dítěte rodiče a té citové vazby škodí. Pokud maminka citově odpovídá na dítě, je to vždy nesrovnatelně lepší než jakákoli jiná péče. Děti jsou jednoznačně poškozené, pokud jsou odebrány od rodičů, kteří projevili třeba jen nedostatek v dodržování nějakých paragrafů nebo v lékařské péči. I různé pokusy prokázaly, že emoční potřeby jsou nadřazené fyzickým. Pokud matka měla k dítěti kladný vztah, měl stát udělat vše pro to, aby měla možnost ho vychovávat. I s rizikem, že třeba nedostane nějaké očkování. Toto je mnohem důležitější než předcházet tuberkulóze a jiným nemocem. Je to obrovská arogance moci, děti celoživotně poznamená. A samozřejmě i matku, která je jistě traumatizovaná a to může mít vliv na to, jak se k děťátku bude stavět.
* LN Jak často se odborníci v praxi setkávají s tím, že psychické potíže dětí pramení už z prvního roku života?
Ne každý to rozpoznává, trochu se to podceňuje. Jako dětský psychoanalytik ale vidím, že podstatná část potíží s chováním a emočním prožívání má původ v narušení citového vztahu v prvních měsících života. I neurovědy dokazují, že mozek se vyvíjí podle toho, jak je používaný. Příroda nastavila vývoj tak, že jsou miliardy možností, jak se mohou mozkové neurony spojovat. Sítě se přitom vytváří podle interakcí s rodičem. Pokud tam ale rodič chybí, vytváří se spojení jiná.
