Byly i případy, že vojáci uzavřeli pojistku, ale nepřečetli si pořádně podmínky, kde stojí, že pro mise neplatí. Většina příslušníků v misích tak donedávna nebyla připojištěna, a když se jim něco stalo, byli oni či jejich příbuzní závislí na státu. „Před dvěma roky se nám při cvičení na Šumavě roztrhl minomet a zemřel při tom voják. Zjistili jsme, že žádná pojistka nic nepokryje a stát se postará jen omezeně,“ říká Koch.
Státní náhrady jsou nízké, ale postupně se zvyšují a od října by mohli mít pozůstalí nárok až na několik milionů korun, tedy pokud se sečtou všechna odškodnění.
Přesto, pokud zemře živitel rodiny a zůstane po něm manželka s malými dětmi a dům s hypotékou, odškodnění nemusí stačit. „Znám případ ženy, která měla po smrti živitele velké problémy. S jedním dítětem byla na mateřské, druhé bylo ve škole, ona chodila po sociálce. Nakonec musela prodat dům, na kterém byla hypotéka, protože jinak by jí ho dřív nebo později zabavili,“ vypráví jeden z vojáků, který si nepřál být jmenován a který problémy s hledáním připojištění zažil na vlastní kůži. A tak se vyprávějí příběhy, jak se vojáci mezi sebou skládali, aby pozůstalým pomohli.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
Koch se dal tedy dohromady s dalšími kolegy a pojišťovacími makléři a vymysleli způsob, jak situaci změnit. Zakládají obecně prospěšnou společnost nazvanou Age Navy, která bude nabízet produkt, v jehož rámci je možné se připojistit až na deset milionů korun. Podobný systém pomoci vojákům funguje i v řadě zahraničních zemí, třeba v Británii.
„Cena za připojištění na misi je od patnácti do padesáti tisíc,“ říká syn bývalého ministra dopravy Jakub Šimonovský, který je spoluvlastníkem pobočky pojišťovacího makléře Insia Rakom. Tato firma, která sídlí ve vilové čtvrti v Brně, bývalým vojákům pomohla se sestavením pojistky a vyškolením lidí. Připojištění, které nabízejí, už sice funguje v praxi (někteří vojáci, kteří jsou v Afghánistánu jej mají), ale naplno a hlavně pod hlavičkou Age Navy by se mělo rozjet až od letošního podzimu. Všichni, kteří se kolem tohoto produktu pohybují, mají velké plány. Age Navy by měla celý projekt, který by podle představ neměl být nakonec pouze o pojištění, zastřešit.
„V Age Navy působí především vojáci a policisté. Nakonec by mohlo jít o 80 až 85 lidí, kteří budou ve městech, v jejichž okolí jsou útvary,“ říká Koch a dodává, že pracovníci budou mít prověrky a podobně, aby mohli pracovat s citlivými daty. Jejich výhodou bude i to, že znají prostředí.
Tito lidé mají být vždy k dispozici. „Když se něco stane, musí se co nejrychleji pomoci rodině. Jde nejenom o peníze, ale třeba i o zajištění psychologa,“ doplňuje Šimonovský. Age Navy by mělo působit po celém území a má se starat nejenom o ty, kteří byli zraněni či zabiti ve službě v armádě. Skupina bývalých vojáků plánuje také, že bude získávat peníze od sponzorů a zároveň reinvestovat marže z pojistek. Finance, které takto získají, chtějí „investovat“ zpátky do armády na různé projekty.
„Chceme pomáhat třeba příslušníkům CIMIC,“ říká Jiří Koch a používá anglický akronym, který označuje jednotky „civilněvojenské spolupráce“. Ty jsou součástí zahraničních vojenských misí a mají na starosti především spolupráci s místními obyvateli a snaží se jim pomoci. „Chtěli bychom, aby jednotka měla prostředky, které může využívat, jak potřebuje a jak chce.“
