Cesty Jana Fischera a Marie Bohaté se však dramaticky kříží.
PRAHA Když se Bohatá v roce 1999 stala šéfkou statistického úřadu, byla pro Fischera nevítaným hostem. Zatímco on už tam tehdy patnáct let pracoval, ona přišla jako nováček z Národohospodářského ústavu. A hned mu „vyfoukla“ funkci, se kterou už víceméně počítal. „Strašně jí proto škodil,“ vzpomíná jeden z bývalých zaměstnanců úřadu, který si nepřál zveřejnit jméno.
Když Bohatá Fischera odvolala z místopředsednické funkce, odešel z úřadu. Vrátil se až jako předseda v době, kdy pro změnu musela – kvůli mnohamiliardové chybě ve statistických výkazech celníků – odejít Bohatá. Fischer tehdy dělal vše pro to, aby po Bohaté na úřadě nezbyla ani stopa. Odvolal všechny spolupracovníky, které si přivedla. A statistická pracoviště v krajích – někdejší krajské správy, které Bohatá přejmenovala na krajské reprezentace – znovu přejmenoval na krajské správy. Fischerova aktivita se dotkla také jeho někdejšího učitele (který byl též učitelem Bohaté) z vysoké školy Petra Hebáka. S Bohatou zakládal odborný časopis a Fischer se s ním rozloučil.
Statistický úřad ale nebyl jediným místem, kde se Fischer a Bohatá střetli. Aniž by o tom navzájem věděli, oba se v roce 2004 přihlásili do výběrového řízení o vysoký post v evropském statistickém úřadu Eurostat. Křeslo jednoho náměstka tu totiž bylo vyhrazeno pro zástupce některé z nových členských zemí. Přihlásilo se zhruba padesát zájemců. Do posledního kola se probojovali tři z nich. Kandidátka z Lotyšska s praxí z Mezinárodního měnového fondu, Bohatá a Fischer. Místopředsedkyní generálního ředitele Eurostatu se stala Bohatá.
