Za dva týdny prý může začít stávka, vyhrožují jí odboráři, kterým se nelíbí nově nastavené danění zaměstnaneckých výhod. Hlavně železničářům se nechce platit daň ze skutečné ceny režijní jízdenky, tedy z 22 tisíc korun, raději platí daň z dvou stovek. Prý je na parlamentu, aby „zachoval sociální smír“. Upřímně, kdyby sociální smír v téhle zemi stál na čtyřech tisících korun daně za celoroční volňásek na vlak, byli bychom na tom asi dost špatně. Danění též rozhodně není útokem na odbory, jak se nám snaží namluvit šéf odborového svazu dopravy, protože daně platí i ti, kteří nejsou v odborech.
„Staletý benefit“ v podobě režijní jízdenky železničářům nikdo nebere, jen budou muset ze své výhody zaplatit daň, stejně jako platí daň třeba manažeři za to, že mají služební auto. Ani železničáři, ani jiní odboráři nejsou žádní nadlidé, pro jejich osvobození ze zdanění neexistuje racionální důvod, to už rovnou mohou začít stávkovat za deputátní tunu uhlí do každé rodiny.
Chtějí-li být odboráři věrni své logice, půjdou si stoupnout při stávce před sněmovnu a budou přesvědčovat poslance o tom, aby, proboha, nezdaňovali své náhrady, protože by to mohl být útok na postavení politických stran.
Čtěte „Odbory plánují...“ na straně 13
