Plán filmových premiér nabízí letos na podzim nepřekvapivou podívanou, jež kulminuje právě teď. Před dvěma týdny šel do kin pátý díl nízkorozpočtové krvežíznivé série Saw, před týdnem dvaadvacátá bondovka Quantum of Solace, dnes do nich nastupuje druhý díl animované podívané pro nejmenší Madagaskar 2: Útěk do Afriky. V uplynulých dvou měsících to byly nepovedené oddenky seriálu Hvězdné války či cyklu parodií odstartovaných Děsným bijákem. Léto zaplnily filmy o dalších dobrodružstvích komiksových superhrdinů. Novinek se dočkaly i série o Indianovi Jonesovi, Mumii, vyšetřovatelích v dresu Akt X.
Je tahle záplava nastavovaných kaší novinkou? Spíše ano: podobná vlna americké kinematografii dominovala snad jen v 80. letech, kdy ji ovládaly další a další díly teenagerských hororů typu Noční můry v Elm Street, pokračování gerojských sérií Rocky a Rambo (k nimž se jejich tvůrce Sylvester Stallone nedávno vrátil) či vtipné trilogie jako Návrat do budoucnosti.
Obsahují však tyhle ohřáté kaše nějaké živiny? Spíše ne. Když pomineme skutečně tvůrčí a dobově relevantní počiny, jako byl například nový Batman, zbývají nám většinou jen samé plytkosti a návraty do stejné řeky. Do konce roku nás navíc čeká třetí díl hopsandy Muzikál ze střední či předělávka katastrofické sci-fiDen, kdy se zastavila Země. Co se české produkce týče, můžeme se „těšit“ na pokračování Sněženek a machrů, Saxany a Discopříběhu. Je jistě příjemné moci žít dál v příběhu s hrdiny, do nichž jsme se zamilovali. Plátno by však nemělo suplovat televizi. Do kina je třeba chodit s nejistotou, co tam člověka může potkat - a v nejlepším případě potom odcházet s úrazem, který se hned tak nezahojí. Nemusí to nutně bolet: zasáhnout umí i dobrá komedie.
O autorovi| Vojtěch Rynda redaktor LN
