Nerad trávím víkendy v Praze, protože mám pocit, že si nevyčistím hlavu tak, jako když vyrazím někam ven. A nerad pobývám na jednom místě, třeba na chalupě, myslím, že na tohle mám času dost, až přijdou jednou děti. Vůbec nejraději bych o víkendu odletěl tryskáčem, relaxoval u moře a pospával pod slunečníkem.
Nedávno se mi s přítelkyní podařilo odletět na prodloužený víkend do Barcelony. Jsem stratég, miluju plánování, kombinování. Cestu a program skládáme jedině přes internet. Už si nedokážu představit, že bych se pasivně svěřil do péče cestovní kanceláře. Všechno mám do puntíku připravené, vzdálenosti, trasy metra – takhle jsem třeba vybíral barcelonský hotel, abychom mohli všude dojít pěšky, jak do historického centra, tak k moři i na Montjuic, kde stojí olympijský stadion.
Procházeli jsme se křivolakými uličkami města a večer zašli do jedné restaurace plné cizinců. A najednou slyšíme Anetu Langerovou. Ke stolu přišel slovenský číšník a za chvíli český. Člověk letí takovou dálku, aby nakonec natrefil na československou směnu. To jsem nečekal. Zážitkem bylo také obří mořské akvárium, jedete po pojízdném chodníku, jako na letišti, a ve vodě nad vámi i vedle vás cení zuby žraloci. V Čechách byla ještě zima, ve Španělsku příjemných dvacet pět stupňů, takže jsme jedno odpoledne proleželi na dřevěném molu v přístavu a pozorovali lodě.
K víkendům patří tenisové turnaje i dopolední fotbalové zápasy s Amforou. Jelikož jsem tam stále ještě nejmladší, hraju záložníka, prostě bych měl být ten, kdo nejvíc běhá. Ale dost často se cpu dopředu k bráně. Zrovna minulou neděli jsem vstával o půl osmé, abych fotbal stihl. A v sobotu už dokonce v půl šesté ráno – vyrazili jsme totiž s přítelkyní do západních Čech a projeli jsme Karlovarsko a Mariánskolázeňsko. V klášteře v Teplé jsme našli druhou největší klášterní knihovnu u nás. A je funkční – můžete se tam zapsat a klidně bádat, což zrovna není můj případ. Knihovnu jsem chtěl strašně moc vidět, ale zrovna nebyla prohlídka, jsou totiž jen párkrát za den. Hrozně jsem prosil, a nakonec nás jedna paní provedla během dvaceti minut celým klášterem, kde dnes žije jen devět mnichů. Takovéhle neplánované zážitky si já, poctivý stratég, pak stejně pamatuju nejvíc.
O autorovi| zaznamenala Eva Hlinovská
