Středa 17. dubna 2024, svátek má Rudolf
130 let

Lidovky.cz

Strejdo Mozi, máme tě rádi!

Česko

Když ho zkusíte nenávidět, vysměje se vám do očí, jak to dělá už skoro třicet let. Když ho zkusíte milovat, udělá to samé -jako když písničkou Have-a-Go Merchant utřel Natalii Merchant za to, že si troufla předělat jeho song Everyday Is Like Sunday. Jestli Morrisseyho kariéra v 80. letech vychovala generaci obrýlených chlapců ve svetřících, teď už zasahuje kohokoliv od dívčin z internátů po pokérované Mexikánce. „Moz“ je fenomén, který se vysmívá i demografii. A bude mu úplně jedno, když se dočte, že jeho album Years of Refusal je zprůměrováním dvou předchozích řadovek - agresivní You Are the Quarry a melancholičtější Ringleader of the Tormentors. Novou desku sice rámují nářezy Something Is Squeezing My Skull a I’m OK By Myself, ale mezi nimi se nacházejí i pozvolnější skladby jako It’s Not Your Birthday Anymore. To jsou však povrchní dojmy. Moz žahá pod kůží a právě posledně zmíněná balada patří mezi nejjedovatější kousky na desce.

Kdo chce pod kůži Morrisseymu, měl by si všímat víc jednotlivých okamžiků než songů, víc feelingu než not. Estrádní provedení šmrncnuté rockabilly je opět záměrně zavádějící a pod povrchem schovává víc vrstev, než má cibule. Mariachiovská dechová sekce, klarinet tady a klávesy tam - podobných lahůdek je deska plná. Mě přesvědčila série momentů natlačených na několika málo minutách. Refrén singlu I’m Throwing My Arms Around Paris nastoupí už ve dvaatřicáté vteřině; následuje dupárna All You Need Is Me s parádním frázováním; a v ní ta scéna po mezihře, kdy Morrisseyho vokál obehraje sedm protihráčů, vsítí gól a nad stadionem za řevu publika exploduje panel s jeho jménem sestaveným ze žhnoucích žárovek.

Co si s tím strejdou s šedinami a bříškem tedy počít? Stačí vědět, že sem tam vydá desku, která je vždycky celá jeho. Morrissey je jenom jeden - a Years of Refusal patří k jeho nejlepším kouskům.

HODNOCENÍ LN ****

Autor: