Ještě před deseti lety představoval český vysokoškolák, který vycestoval na studijní pobyt do zahraničí, spíše šťastnou výjimku. Dnes již není pobyt na některé ze zahraničních vysokých škol ničím mimořádným.
Tento trend má však i své méně příjemné stránky - zejména ve finančním zajištění studentů. Příkladem může být program Erasmus, jehož prostřednictvím vyjíždí zdaleka největší počet vysokoškoláků.
Program vznikl v Evropě v roce 1987 a české vysoké školy se do něj zapojily ve školním roce 1998/1999. Mezi prvními, kteří si s jeho pomocí vyzkoušeli studium v zahraniční již v tomto roce, byla i Lucie Bergerová. Zimní semestr strávila v Berlíně, kde studovala překladatelství a tlumočnictví. „Do Německa nebo Rakouska jsem se pokoušela dostat několik let. Zkoušela jsem nejrůznější stipendia, například německou DAAD nebo rakouskou agenturu AIA, ale nic nevyšlo, zájemců bylo mnohonásobně víc než míst. Pamatuji si na obrovské stohy přihlášek v agentuře AIA. Až v roce 1998 jsem se dozvěděla o nové možnosti - studiu v programu Erasmus podporovaném EU,“ vzpomíná Bergerová.
Dnešní studenti mají šance nepoměrně větší. Zatímco ve zmíněném roce 1998/1999 vyjelo do zahraničí jen něco přes 800 studentů, loni to bylo už přes pět tisíc. Erasmus se stal během této doby po celé Evropě takovým fenoménem, že příběh jeho studentů se stal dokonce námětem stejnojmenného francouzskošpanělského filmu.
Ze stipendia jsem ještě ušetřila Zatímco první čeští účastníci programu Erasmus představovali v jistém slova smyslu elitu a tomu odpovídalo i jejich finanční zabezpečení prostřednictvím stipendia, dnes se již za samozřejmost pokládá finanční spoluúčast studentů.
„Pokud si dobře vzpomínám, dostávali jsme 720 marek měsíčně plus 350 marek na ubytování. Díky levnému bydlení jsem se stipendiem vyšla naprosto bez problémů, dokonce jsem si z něj i ušetřila a žila z něj ještě několik měsíců po návratu do Prahy,“ popisuje své zkušenosti „studenta z první vlny“ Bergerová.
Naopak Lukáš Matuška z Fakulty sociálních věd UK, který s Erasmem vyjel vloni také do Berlína, v závěrečné zprávě přiznává, že ke stipendiu okolo 350 eur měsíčně připlácel dalších 50 až 100 eur ze svého.
Ještě tvrdší finanční podmínky popisuje Marie Brožová z Pedagogické fakulty UK, která v loňském školním roce pobývala jeden semestr na Universidad Complutense de Madrid. „Madrid je velmi drahý, moje stipendium pokrylo téměř jen náklady na bydlení. Musela jsem být dotována rodinou skoro dalšími 70 tisíci korun,“ uvádí Brožová.
I když jsou na tom čeští studenti zpravidla o něco lépe než třeba jejich polští či maďarští kolegové, často jim při pobytu v zahraničí nezbývá než přivydělávat si na místě brigádou.
To ovšem přichází v úvahu pouze v regionech, kde je dostatek pracovních míst. Zatímco tedy například studentka, která pobývala v německém přístavním a obchodním centru Hamburku, si možnosti přivýdělku pochvaluje, mladí lidé, kteří využili možnosti studovat například ve Zhořelci, jenž se nachází v bývalém východním Německu na polských hranicích, vidí šance získat jakékoli přijatelně placené brigádnické místo jako něco takřka nemožného. Výše stipendia je přitom obvykle stejná pro celé Německo.
Informace pro uchazeče o studium v zahraničí na straně V
***
Čeští studenti
v zahraničí
V rámci programu Erasmus
1998/1999 879
1999/2000 1249
2000/2001 2001
2001/2002 2533
2002/2003 3002
2003/2004 3589
2004/2005 4178
2005/2006 4725
2006/2007 5079
V zemích EU (2006/2007)
Německo 1020
Francie 606
Španělsko 424
Británie 409
Finsko 308
Rakousko 291
Nizozemsko 263
Portugalsko 233
Itálie 210
Dánsko 180
Švédsko 178
Belgie 172
Polsko 147
Řecko 97
Slovensko 96
Slovinsko 72
Irsko 70
Litva 47
Maďarsko 28
Estonsko 20
Rumunsko 14
Bulharsko 11
Lotyšsko 8
Malta 3
Kypr 2
Lucembursko 2
V zemích EU (1998/1999)
Německo 238
Británie 158
Francie 98
Rakousko 75
Nizozemsko 55
Španělsko 54
Belgie 36
Švédsko 35
Finsko 34
Portugalsko 32
Zdroj: Národní agentura pro
evropské vzdělávací programy
