PRAHA/ALBA U vodního vrtu ve vyprahlé krajině v okrese Alaba na jihu Etiopie je rušno. Míří sem stovky žen, které za chůze na hlavách šikovně balancují s různorodými nádobami. Kanystry by za jiných okolností mohly působit jako excentrické doplňky jejich pestrých oděvů. Ženy si ovšem o posledních módních trendech povídat nechtějí. Přišly pro vodu k jedinému zdroji v širokém okolí. A ve frontě na životodárnou tekutinu stráví celý den.
Vyprahlá země Část Etiopie letos zasáhla extrémní sucha, podle odborníků nejhorší za posledních několik let. O více než dva měsíce zpožděné období dešťů ohrožuje životy milionů obyvatel této východoafrické země. Kromě nedostatku pitné vody chybí lidem také jídlo. Hladomor hrozí zejména v oblastech závislých na zemědělské produkci a pastevectví. Krize dosahuje takových rozměrů, že už nyní Světový program pro výživu (WFP) ohlásil, že na pomoc potřebuje 147 milionů dolarů. Podle WFP je nutné do Etiopie rychle dodat až 183 tisíc tun potravin.
Sucho ale dělá starosti i dalším regionům. Například v sousedním Somálsku čekají na pořádné deště už tři roky. Extrémní výkyvy počasí se ale nevyhýbají žádným světadílům. Loni zasáhlo katastrofální sucho východoevropskou Moldávii, nedostatkem vody dlouhodobě trpí také Afghánistán.
Pomoc krize mírní, ale neřeší Mezinárodní společenství proto každý rok do okamžité pomoci investuje miliardy dolarů, za které nakoupí léky, potraviny a další potřebné věci pro podvyživené lidi a snaží se postiženým oblastem zajistit pitnou vodu. Tato situace se opakuje.
Je možné těmto problémům nějakým způsobem předcházet? Odborníci se shodují, že humanitární pomoc z dlouhodobého hlediska řešení nenabízí, pouze zmírňuje stávající krize. Východiskem naopak mohou být rozvojové projekty, které umožní lidem žijícím v rizikových místech zvládnout následky pravidelných období sucha a neúrody vlastními silami. Nezbytnou součástí rozvojové pomoci jsou ovšem velké investice do vzdělání, zdravotnictví nebo moderních technologií. Ale vkládání peněz do projektů, jejichž výsledky nejsou rychle viditelné, není u dárců příliš populární. Ti mnohem raději pošlou peníze hladovějícím dětem, jejichž obrázky tak dojímají v časopisech. Dalším důvodem, proč rozvojová pomoc zaostává, je i fakt, že finanční prostředky často putují do zemí s režimy, které u pojmů jako morálka či zodpovědnost jen nechápavě kroutí hlavou.
Pomožte si sami Od poloviny 90. let se v Evropě hovoří o konceptu, který propojuje humanitární pomoc s rozvojovými projekty. Základem je myšlenka, že je třeba podpořit lidi, kteří se ocitli vlivem různých okolností v nouzi či ohrožení života. Současně by se ale obyvatelé rizikových oblastí měli naučit vypořádat s nepříznivými přírodními podmínkami sami a své znalosti předávat dalším generacím.
Na tomto principu vznikl i projekt, kterým nedávno reagovala společnost Člověk v tísni na krizovou situaci v jihoetiopském okrese Alaba. V první fázi se soustředí na okamžitou pomoc podvyživeným obyvatelům regionu podporou místních zdravotních středisek.
Na tento krok naváže fáze informativní, ve které se lidé dozvědí více o hygienických zásadách a pravidlech užívání vody. Jejich porušování je častou příčinou průjmových nemocí a následné podvýživy. Nakonec se Člověk v tísni zaměří na rekonstrukce nefunkčních rozvodů vody pro několik komunit, rozšíření a opravy již existujících vodních vrtů.
Právě sladění obou druhů podpory a zapojení místních obyvatel představuje cestu, jak by se svět mohl připravit na stále četnější výzvy přírody. A zřejmě bude na co. Podle Centra pro epidemiologický výzkum katastrof se za poslední desetiletí počet živelních událostí zdvojnásobil.
O autorovi| KAREL VRÁNA, Autor pracuje ve společnosti Člověk v tísni
