Osmadvacetiletá závodnice liberecké Dukly Sudová byla po kvalifikaci sedmá. Ve finále si o místo polepšila, jelikož Italka Deborah Scanziová svou jízdu nezvládla. „Jsem za ten výsledek strašně ráda, protože jsem si zvedla sebevědomí a vím, že můžu s ostatními závodit,“ prohlásila Sudová. „Přes Vánoce dotrénuju a snad to bude pořád lepší a lepší,“ věřila.
Sudová si v lednu přetrhla vazy v koleně, ale operaci podstoupila až po olympiádě ve Vancouveru. Do nové sezony, kterou bere jako rozjezdovou, vstoupila 14. místem ve finské Ruce a ve francouzském Méribelu pak dojela paralelní závod patnáctá.
Tentokrát ale v Číně organizátoři připravili mírnější a měkčí kopec, který Sudové seděl a pro její stále občas bolavé koleno byl příjemnější. „Tolik to nebolelo, mohla jsem si s tím hrát a dovolit si víc,“ řekla Sudová.
Na skocích předvedla helikoptéru s roznožkou a salto s krosem. „Ještě se to ale bojím pustit, což musím do konce sezony zlepšit, aby to vyšlo co nejlépe na mistrovství světa,“ uvedla.
Cesta do Číny trvala 55 hodin Závod v Číně však pro ni celkově nebyl nejlepším zážitkem. Z minulého Světového poháru v Méribelu totiž do Pej-ta Lake cestovala 55 hodin.
„Zůstali jsme kvůli sněžení viset v Amsterdamu. Do střediska jsme přijeli v jednu ráno a v deset jsme měli trénink,“ popsala cestovní patálie. „Snad se dostanu zpátky do Vánoc domů,“ doufala.
Cesta ale nebyla jediným negativním zážitkem. Jeden trénink byl zrušen kvůli poruše lanovky, nekvalitní bylo i zázemí.
„Komunistický hotel, izolepou zadělaná okna, plný pokoj mandelinek, plíseň, vlhko, hrůza,“ stěžovala si Sudová. „A ještě to navíc bylo drahé. To byl zájezd za všechny prachy,“ dodala s hořkým úsměvem.
