Svátky darů

Nechtěl bych to téma zlehčovat ani napadat. K Vánocům určitě patří radost z dárků (...). Seděl jsem někdy po půlnoci ve svém osamělém koutku, dětské oči ještě zářily, ač ty princezniny už se únavou zavíraly. Já si rozbaloval svých pár dárků, žertoval, že děda byl asi letos hodný, a přistihl se, že si balíčky otevírám docela potěšeně. Ale měl jsem radost i z toho, že děti nejsou zvyklé jenom přijímat. Samozřejmě už myslí i na dárky pro své blízké, rodiče a prarodiče, sourozence. Povídali jsme si o tom chvilku s dcerou. Byla nakupovat s kamarádkou a viděly tam nějaké technické hry v cenách okolo deseti tisíc. Shodly se, že si nedovedou představit, jak by malé dítě takové hry užilo. Podobný dárek už nebyl dárkem pro dítě, ale snobským důkazem, že my na to máme, možná i úplatou za absenci rodičovské lásky. S tím už trochu problém mám. Stejně jako s informací, že se prý z dárků před zabalením nesnímají cenovky. Snad dokonce naopak: ať obdarovaný vidí! No tomu se mi nechce věřit. (...)