* LN Viděl jste v úterý debatu prezidentských kandidátů před senátorským klubem sociálních demokratů?
Bohužel neviděl, ale dívala se moje žena, která mně o tom referovala.
* LN A co vám řekla?
V podstatě to, co jsem očekával, že Švejnar neřekl nic, poněvadž on nikdy nic neřekne. Dokonce názory, které jasně formuloval v době, kdy ještě nepomýšlel na prezidentskou kandidaturu, teď uhlazuje do beztvarosti.
* LN Proč to dělá?
Nechce narazit a to je, podle mne, velmi špatně. Člověk přijme i toho, s kým nesouhlasí, když vidí, že je homogenní, že má jasné názory. Beztvarost je u politika to úplně nejhorší. Především postrádá důstojnost. A co jiného než důstojnost zbývá českému prezidentovi, když jeho pravomoci jsou tak malé. V Česku prezident musí být vidět, mít jasný názor. Švejnar ukazuje, že je ten nejprimitivnější, nejobyčejnější, nejbeztvarejší kandidát.
* LN Současného prezidenta jasně favorizujete...
(skočí do řeči) Dovedu si klidně představit, že bych favorizoval i někoho jiného, kdyby byl dobrý. I Dienstbier, i když je trochu legrační, je pro mne lepší než Švejnar. Nebo minulí kandidáti, jako byl Jan Sokol nebo Jaroslava Moserová, byli lepší kandidáti než Jan Švejnar, i když pro mě na prezidentský úřad nepřijatelní. Pro Václava Klause je prezidentství jeho nejpřirozenější rolí.
* LN Jenže vy jste mluvil o tom, že politik musí být především konzistentní v názorech, ale ani Klaus není vždy konzistentní. Dalo by se najít spousta příkladů, ale jeden za všechny - opoziční smlouva z roku 1998, kterou jako představitel pravicové ODS podepsal se sociální demokracií. To jste nevnímal jako nekonzistentní čin?
Ne. Klaus je konzistentní. Je především pragmatik a chce dojít k řešení, což mnohým politikům chybí. Nad opoziční smlouvou se sešli dva silní jedinci - Klaus a Zeman a dovedli se domluvit. To bylo v té době, podle mého názoru, nesmírně pozitivní. Samozřejmě, že každá věc má nějaký negativní dopad, vytváří nějaké negativní tření. To bylo i u opoziční smlouvy a dnes se poukazuje jen na tyto průvodní negativní jevy. Na vlně opozičního dorozumění se svezli politici a podnikatelé, kteří toho zneužili. Já jsem ale viděl zásadní pozitivum v tom, že se dokázaly domluvit silné osobnosti a politické strany, které stály na opačných pólech.
* LN Zdá se, že všechny Klausovy hříchy jsou zapomenuty a veřejnost ho vnímá, stejně jako vy, jako dobrého prezidenta.
Jsem přesvědčen, že u Klause lidé oceňují určitou standardnost. Chová se prostě tak, jak se má chovat prezident. Oceňuji, že je patriot, že akcentuje Českou republiku jako svébytný celek, který, zdá se, nepříčetně miluje. Zkrátka Česko je Klausova největší milenka... On chce, aby republika měla svoji osobitou podobu na rozdíl od jiných, kteří by chtěli, aby se rozpustila v Evropské unii.
* LN Ale není to trochu krátkozraké, nepěstuje si spíš český nacionalismus? Proč se neotevřít víc světu? Podle mnohých průzkumů by Jan Švejnar byl novou krví na politické scéně s ambicí zapojit naši republiku mnohem víc do mezinárodních struktur...
To jsou žvásty. Jaká nová krev?! Mně vadí, že Švejnar je v Čechách jenom tehdy, když je prezidentská volba. Vždyť my vůbec nevíme, jaký je, jak by se zachoval v krizové situaci. My o něm vlastně nevíme nic. Navíc ta jeho nesmírná povrchnost, ta mě děsí. Nemá ani jeden razantní názor. Předkládá účelová tvrzení, o nichž si myslí, že si je nedokážeme dohledat. Prezidentskou volbu pojal účelově, protože i když prohraje, tak to pro něj bude v Americe, v té konvenční společnosti, která miluje posty a klaní se jim, znamenat společenský a možná i ekonomický zisk.
* LN Takže tvrdíte, že to dělá jen ze zištných důvodů?
Spíše asi z ješitnosti než jen ze zištných důvodů.
* LN Ale i Klaus je ješitný.
Jenže u Klause je ješitnost bytostnou součástí jeho osobnosti, kterou neskrývá, je to jeho vlastnost, s níž počítáme a kterou známe. Ženským se to líbí, moje žena říká, on je tak krásně ješitný.
Pokračování na straně 18
Dokončení ze strany 17
* LN Nevím, jestli je to zrovna obdivuhodná vlastnost. Ale zpět k Janu Švejnarovi - před pár týdny říkal, že se amerického občanství nevzdá, protože to je, jako by popřel nevlastní matku, nyní je ochoten se ho vzdát v případě, že by se stal prezidentem. Vnímáte to jako vstřícný krok, nebo oportunistické gesto?
Švejnar by chtěl být českým prezidentem, ale zároveň si zachovat všechny výhody související s americkým občanstvím. A to je špatně. Člověk se má umět jednoznačně rozhodnout. Něco získat znamená jinde něco ztratit. Když miluji a žiji s jedním člověkem, tak ty ostatní zákonitě trochu ztrácím, ale to je samozřejmé. Pro mě je Švejnar oportunní, bezpohlavní, politický hermafrodit.
* LN Uměl byste vůbec říci, co pozitivního by přinesl Švejnar na Hrad v případě, že by uspěl?
Pozitivní u Švejnara by mohlo být jen to, že je mladší, tím pádem by mohl mít víc energie odolávat tlakům, ale jestli by toho byl opravdu schopen, nevím. Klaus se už teď stal kultovní figurou naší doby a dnes, kdy hledáme svoji pozici v rámci Evropské unie, je on, jako evropský realista, hráčem, který jasně kope za český tým a dává to vehementně najevo. To je pro mne pozitivní. Negativní na Klausovi je to, co ho provází léta: neschopnost vybrat si dobré spolupracovníky a možná i ta ješitnost, která ho nutí k občasným fanfarónským postojům. A když je tlačen do defenzivy, tak se brání trochu fundamentalisticky. Jako příklad bych uvedl jeho postoj ke globálnímu oteplování, s kterým v podstatě souhlasím, jen ho nechápu tak černobíle.
* LN Je o vás známo, že jste odhodlaný pravičák a na minulý režim rád nevzpomínáte. Je to i kvůli tomu, že jste byl několikrát zavřený?
Byl jsem mnohokrát vězněn, nejdelší doba odsouzení byla na dva roky za poškozování jména Československa v zahraničí, protože jsem tam vydal knihu se svými pracemi. Ale to věznění nebylo tak strašné, tehdy jsem to nějak zvládal. Ne, že by se mi to líbilo, ale byl jsem mladší a silný, energie ve mně přímo pučela... Nejhorší bylo to, že člověk za komunistické totality neměl žádnou důstojnost. Heslo „člověk, to zní hrdě“, které bolševici propagovali, neplatilo. Člověk byl pro komunisty bezvýznamný materiál. Všechno výjimečné bylo okamžitě devastováno, ničeno. Proto dnes idealizaci minulosti, o kterou se část společnosti pokouší, považuji za morální dehonestaci. Jsem pro to, aby byli komunisté vytěsněni z veřejného života.
* LN Což také děláte, alespoň tam, kam dosáhnou vaše pravomoci. Když jste se stal rektorem Akademie výtvarných umění, všichni vedoucí pracovníci se museli prokázat negativním lustračním osvědčením a ti, kdo ho nedodali, museli odejít.
Samozřejmě. O tom jsem nevedl žádnou diskusi.
* LN A vedete diskusi o tom, co má lidem nabízet umění, které se prezentuje v Národní galerii? Má podle vás šokovat, provokovat, inspirovat?
Tohle všechno a možná i něco dalšího.
* LNA co myslíte, že vzbuzuje v člověku pohled na tři obruče, které vypadají jako stará kola ze žebřiňáku?
Co vzbuzují v člověku nevím, poněvadž umění nevnímáme masově, vnímáme ho velmi osobně. To dílo, na které narážíte, objekt Auto od Josepha Beuyse, patří k vynikajícím pracím z autorova zralého období. Joseph Beuys je největší postavou německého umění druhé poloviny dvacátého století. Je to člověk, který povznesl německé umění na světovou úroveň. Přišel s razantním postojem, který akcentoval estetiku neestetických materiálů v zájmu silné výpovědi. Používal například sádlo, filc a samozřejmě kov jako prvotní materiál. Socha Auto je velmi jednoduchá, ale možná právě proto velmi silná. To, že ji Národní galerie mohla získat, považuji za veliký úspěch.
* LN Jenže se ozývají hlasy, že nemá hodnotu oněch 15 milionů korun, které za ni Národní galerie dala. Na internetu o tom dokonce koluje nespočet vtipů. Běžný občan v tom zkrátka vidí tři kola od žebřiňáku a nechápe, proč Národní galerie, jako příspěvková organizace, zaplatila 500 tisíc eur.
Ale takový „běžný občan“ nechápe víc věcí. Já se také nemohu vyjadřovat k tomu, čemu nerozumím. Až teprve, když jsem informován, mohu si udělat svůj názor. Ti lidé z internetu se vyjadřují o něčem, co je jim zcela vzdáleno, přesto si osobují právo rozhodovat.
* LN Ale o tom je taky demokracie, nebo ne?
To je to nejhorší, co demokracie přinesla. Neměl jsem dlouho internet, mám ho teprve tři měsíce. Když jsem se podíval na pár internetových diskusí, zjistil jsem, že je to odporná stoka plná vulgarit. Mně, starýmu otrlýmu chlapovi, to rve játra. Jsem naprosto přesvědčen, a svědčí o tom i komentáře odborníků, že to dílo bylo levné. Na uměleckém trhu se tak kvalitní dílo neobjevuje a Národní galerie je pyšná, že ho má ve svých sbírkách.
* LN Ale i policie nákup tohoto díla vyšetřuje na základě anonymního trestního oznámení, že se údajně jednalo o nestandardní transakci, protože cena, kterou jste zaplatili, byla přemrštěná.
Mně policie sdělila, že to udání nebylo anonymní, ale jméno udavače mi neřekli. Předali jsme policii materiály, které se nákupu týkaly, a teď se neděje nic.
* LN Týkalo se to trestní oznámení jen tohoto jednoho díla, nebo i některých jiných?
Jen toho jednoho.
* LN Informuje vás policie o dalším průběhu vyšetřování?
Žádné vyšetřování není. Nikdo z představitelů Národní galerie nebyl na nic tázán, není žádný protokol... Znovu opakuji, byl to zcela standardní nákup, který prošel vším, čím projít měl, ministerstvo ho akceptovalo a dalo na něj peníze. Kdyby tam bylo něco nekalého, tak by museli potrestat celé vedení Národní galerie, celou Sbírku moderního a současného umění, nákupní komisi i ministerstvo kultury. Což je naprostý nesmysl.
* LN Tak ještě jednu otázku, která vás asi rozčílí ještě víc - psalo se i o tom, že ten německý sběratel, který dílo Auto Národní galerii prodal, je vaším známým a na oplátku koupil nějaká vaše díla.
To je odporný nesmysl. Jestli se mě chcete ptát na takové drby, tak skončíme tento rozhovor.
* LN Já chci jen váš komentář ohledně informací, které se objevují opakovaně v médiích.
Opakuji, že tento nákup byl zcela standardní, a to je vše, co jsem k tomu ochoten říct. Onoho sběratele jsem znal stejně jako se znám s mnoha jinými sběrateli různě po světě. Národní galerii půjčil tři díla - od Josepha Beuyse, George Brechta a Stefana Wewerky -a Sbírka moderního umění přišla s tím, že by bylo báječné pro Národní galerii koupit Beuysovo Auto. Návrh šel do komise, ta ho schválila, já jsem to podepsal, ministerstvo to akceptovalo, dalo nám na to dvanáct milionů a my jsme doplatili tři. Sběratel nám navíc zapůjčený Wewerkův objekt věnoval.
* LN Pokud vím, s Josephem Beuysem jste se znal osobně v rámci mezinárodní umělecké skupiny Fluxus, jíž jste byl členem. Jak jste se k těm umělcům dostal?
Na základě své práce. Jindřich Chalupecký, který se o ni začal zajímat v roce 1964, poslal dokumentaci mé práce zahraničním teoretikům a umělcům. V krátké době jsem se zařadil mezi asi dvacet světových umělců, kteří stáli v čele tehdejší avantgardy. Byl jsem dokonce jmenován ředitelem Fluxus East, což považuji spíše za vtip. V devadesátých letech se uskutečnila výstava skupiny Fluxus v Muzeu Moderního umění v New Yorku, obálku katalogu k této výstavě dělala Yoko Ono a já jako manifestaci dvou odlišných poloh.
* LN Jste s Yoko Ono stále ve spojení?
Ne, není k tomu důvod. Yoko pracuje s Johnem Hendrixem, což je můj blízký přítel, ale já se teď věnuji odlišným aktivitám a s lidmi z Fluxu se vidím málo.
* LN Nedávno jste měl výstavu v pražském Mánesu, která skončila 2. ledna. Jak byste ji zhodnotil?
Byly to mé nové obrazy a sochy, které jsem chtěl vidět v nových souvislostech. Přišlo asi dva a půl tisíce lidí. Ale já jsem byl spokojen už jen faktem, že výstava proběhla.
* LN Čeho byste chtěl dosáhnout v horizontu pěti let?
Pokud by to šlo, chtěl bych pracovat ještě nějakou dobu v Národní galerii. Dokončit plánovanou reorganizaci, aby se nastavený systém nemusel měnit třeba dalších padesát let. Ale nic neplánuji. Mám spousty práce a vím, že když bych se začal nudit, hned mě napadne nějaká další aktivita. Mám ve svém životě vzruchu pořád dost.
