Česká republika hledá dospělý vztah k Americe
Karel Schwarzenberg, kterého nikdo nemůže podezírat z antiamerikanismu, odmítl jít na hromadnou schůzku s americkým prezidentem. Že prý „jsme tam žádáni jen jako číšníci“. To byla jednak pravda a jednak prolomení jistého tabu.
Pravda proto, že summit se od začátku chystal v americké režii: Američané určovali, které státy obdrží do Prahy pozvánku, někdy dokonce i konkrétního adresáta pozvánky (například za Polsko premiér Tusk ano, prezident Kaczynski ne). Česká republika poskytla kulisy a zaplatila náklady.
Je dobré, že ty pořadatelské peníze tu vcelku nikoho nepálí. Za deset let od pražského zasedání MMF a Světové banky, kdy se tolik skuhralo nad výdaji a podobnými bagatelními nepříjemnostmi, jsme se snad vyvinuli k větší velkorysosti. Ale ještě lepší je to Schwarzenbergovo nalomení tabu. Ačkoliv ten, kdo včera na serverech viděl hlavní zprávy o tom, kterak se levák Obama musel při podpisu smlouvy kroutit, i ten, kdo zachytil tiskovou zprávu úřadu vlády, že premiér Fischer příští týden na Obamovo pozvání odletí na „významný a prestižní“ Summit k jaderné bezpečnosti, tuší, že znormálnění teprve začíná.
Česká republika už není země, která by měla být vděčná za bižuterii pro domorodce, ale člen NATO a spojenec Ameriky v Afghánistánu i jinde. Teď sice se k vládě chystá strana, co hraje současně na antiamerikanismus i na kolektivní vyjevení, jež nastává na vesnici, kam přijel strýc z Ameriky (FBI pomáhá ČSSD v tažení proti korupci!), pod tím však už zaznívají i střízlivější hlasy.
Čtěte „Jsme slouhové...“ na stranách 1 a 2
