Vždycky když se mění vláda, vzpomínám si na konec léta 2002. Bylo právě po povodních, telefony moc nefungovaly a já se bez předchozího varování vlámala do sekretariátu nové ministryně školství Petry Buzkové, abych z ní dostala rozhovor k začátku školního roku. Byla hodná, nevyhnala mě. Ale taky mi prakticky nic neřekla, protože ještě nic nevěděla. Její mluvčí jsem musela dokonce napovídat jména vedoucích odborů. Pevně doufám, že v příštích týdnech, až se bude situace opakovat a nastoupí zase někdo nový, nebude aspoň ta povodeň.
Magazín TIME psal o sexuální výchově. Že je jí málo a mělo by jí být víc. A že to jde, když se chce. Například v Jižní Karolíně se v komplexním tažení za účinnější osvětu spojili učitelé s dobrovolnými pracovníky. Lekce sexuální výchovy začínají způsobem, který by neinformovaného návštěvníka školy mohl vyděsit. Z šesté třídy se totiž ozývá skandování: pe-nis, pe-nis, va-gi-na, va-gi-na! Lektorka pak vysvětluje, že dokud se děti nenaučí vyjmenovávat tyto části těla bez hihňání, nedá se s nimi mluvit vážně. Že jde o správnou cestu, dokumentuje TIME na případu šestnáctileté černošské žákyně, která se údajně stala raritou. Ve své rodině je totiž dlouhodobě první osobou, která dosáhla šestnácti let, aniž přišla do jiného stavu nebo někoho do jiného stavu přivedla.
Věřili byste, že dvě třetiny lidí, rozuměj těch, kteří obývají planetu Zemi, jsou bilingvní? Když jsem si přečetla tuto informaci, nechtělo se mi věřit, ale ono to tak vážně může být, tedy pokud nemáme na mysli přímo světové jazyky. Nejvíc bilingvních obyvatel, rozuměj těch, co mají v mozku dva kanálky pro dva jazyky, takže je používají automaticky, aniž by se museli obtěžovat pracným překládáním, je totiž v lidnatých zemích, jako je Indie a Indonésie, nebo třeba v Africe. A vezměte třeba i Anglii, přesněji Spojené království, kde je doma nejen angličtina, ale i velština, gaelština či irština. Ostatně taky naše země bývala prý svého času obydlená bilingvním druhem člověka, který dovedl komunikovat česky i německy, jenže nepřežil. Škoda.
Ten nápad se šrotovným se mi vůbec nelíbí. Ne, že by se nehodilo vyfasovat za naši starou škodovku nějakou tu tisícovku a koupit novou, ale co když u toho nezůstane? Taky už mám poměrně dost najeto a dovedu si představit, jaké potvrzení by mohl stát žádat po mých dětech nebo vnoučatech, až budou příště žádat o porodné.
O autorovi| Radka Kvačková radka.kvackova@lidovky.cz
