Čtvrtek 27. ledna 2022, svátek má Ingrid
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Talent utopený ve vlnách Dunaje

Česko

Bylo by mu šedesát, a před třiceti lety zemřel, přesto jeho písničky známe i dnes. Dost důvodů pro to, aby se výrazný zpěvák, skladatel a muzikant Jiří Schelinger v těchto dnech připomínal. Koncertem vzpomínek, odhalením pamětní desky i trojdílným kompletem jeho nahrávek.

Že byl Jirka „neskutečný živel“, dosvědčují mnozí, kromě jiných i jeho několikaletý kapelník František Ringo Čech: „To vyplývá z celé jeho tvorby. Vizuálně to byl Jagger, naturelem Morrison… koneckonců i ten jeho konec byl takový,“ hodnotí nejvýraznější osobnost své kapely i po třiceti letech od Schelingerovy smrti. „Spolupráce s Jirkou, to byla nejkrásnější a nejslavnější hudební éra mého života.“

Blonďatý hoch sladkého zjevu, drsného hlasu a nezkrotného temperamentu klamal tělem i tím, co produkoval, a jen nejbližší věděli, že v jeho zadumaných okamžicích spočívala touha složit něco zásadního, třeba symfonii. Byl osobitý, zjevem i projevem, o chraptivě sexy témbru nemluvě. Byť jeho otec učil klasickou kytaru a i synům dal její základy, Jiří se vyučil instalatérem, chvíli byl kulisákem v divadle a pak se jako muzikant protloukal „od píky“.

Říkali mu nuselský Holiday Ještě školní bigbítová kapela Nothing But Nothing si nikdy veřejně nezahrála, neměla ani takové ambice, ale například renomovaný skladatel, pianista, zpěvák a pedagog Jiří Šlupka Svěrák na ni, a především na Jiřího, tehdy žáka deváté třídy, vzpomíná i po tolika letech s chutí: „Jirka byl z nás nejlepší muzikant, ale nikam se necpal. Tenkrát mu říkali nuselský Holiday, protože pořád chodil v takovým baloňáku s kytarou na krku… Stačilo, když vzal do ruky kytaru, posadil se a zazpíval: Neplač, neplač, vítr ti slzy usuší. Holka byla rázem hotová.“

Prošel si zkušenostmi barového hráče a neuspořádaného života s tím spojeného. I ve skupinách Smaragd, Majestic a The Happy Five, s nimiž postupně hrál, byl výraznou postavou, která na sebe vždycky strhla zásadní pozornost.

A když pak s Faraonem Karla Šípa, skupinou o hodně cílevědomější, natočil Holubí dům, měl skutečný megahit a nespočet fanynek. Bavila ho recese (a potřeboval peníze), proto asi vydržel spojenectví s Františkem Ringo Čechem i hrátky s jeho trpěně extravagantní, ale přece jen jasně popovou kapelou. Ale měl na víc. Všichni, kdo vyznávali Schelingerovu hardrockovou strunu, to věděli.

Všichni jeho spoluhráči se shodují, že Jiří byl výjimečný talent, že v kapelách uměl vyvolat příznivou atmosféru, a že pokud jde o muziku, věděl, co chce. Dokázal snadno zazpívat nejobtížnější skladby z cizího repertoáru. Jeho idoly byli Ray Charles, Otis Redding, James Brown a posléze Joe Cocker, Rod Stewart, Jethro Tull, Dire Streits… A živil se koncertními šňůrami, trávil čas v hotelích, deptalo ho nekonečné turné po Sovětském svazu, o kterém Čech později napsal plno humoru; Schelinger však to tak vtipné neviděl.

Za deset let aktivní kariéry nahrál asi sto osmdesát písní. Leccos v jeho existenci osobní i profesní zrálo ke změně. Což zřejmě výrazněji pocítil a chtěl řešit v samém závěru svého krátkého života. Tehdy se Čechovo místo v kapele uvolnilo pro Jiřího bratra Milana a plány byly už zcela konkrétní. Bohužel zbyly jen fragmenty zamýšleného CD Zemětřesení, na něž Jiří Schelinger stihl nahrát jen tři písně, ale celé je zkomponoval a zaranžoval.

Zemřel v duchu svého života, mladý – v okamžiku, kdy možná startovala jeho skutečná, závažnější kariéra. Spontánně – a zřejmě zbytečně. Po skončení televizního natáčení v bratislavském baru padla hloupá sázka: dva skočili ze železničního mostu do Dunaje. A jen jeden vyplaval.

Čas – 51:71:81 V neděli uplynulo šedesát let od narození Jiřího Schelingera a 13. dubna si připomeneme třicet let od jeho tragické smrti ve vlnách Dunaje. Kromě pondělního koncertu dostali jeho ctitelé nyní i trojalbum hitů a několika archivních rarit, jež nese název podle jedné z jeho písní – Čas – a cifry v podtitulu připomínají životní data a rok jeho první zveřejněné nahrávky: 51:71:81. Pavel Víšek pro Supraphon sestavil komplet z písní všeobecně známých, a dokonce i několika překvapení.

V prvním CD se Schelinger prezentuje v písních jiných autorů (Kalous, Uhlíř, Říha, Svoboda, Michajlov, Ondráček a další), kteří byli kromě jiného i autory tanečních hitů a filmových písniček. Druhý disk je věnován autorské tvorbě Jiřího Schelingera. Ukazuje rozmanitost a rozpětí jeho talentu (byl autorem písní Nemám hlas jako zvon, Kartágo, Lucrezia Borgia, Jahody mražený nebo Lupič Willy). A třetí CD je výběrem coververzí (byl znám jako výrazný interpret hitů skupin Mungo Jerry, Beatles, Deep Purple nebo Black Sabbath).

Nabízí i část z nevydaného projektu Zemětřesení. Bonusem je pak píseň Lásko, dej mi sílu, kterou Jiří Schelinger nazpíval v roce 1974 jen s akustickou kytarou pro televizi, a skladba Pár posledních přání z folkrockové opery Valpružina noc, kterou nahrála skupina Lucrezia Borgia s hostujícím Milanem Schelingerem. Ten bratrovu pochodeň nese dál.

***

Jiří Schelinger: Čas 51:71:81

3 CD, Supraphon, 2011

Autor:

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...