Není divu, že levice se s takovým gustem chopila příležitosti věštit akceleraci neodvratného konce kapitalismu. Krize století, srovnatelná s velkou krizí roku 1929, to už je něco.
Levičáci mají ovšem ještě jeden dobrý důvod nenechat si proklouznout tuto příležitost mezi prsty: oni těch příležitostí zas tolik nemají. A na své cestě k nevyhnutelnému zániku urazila kapitalistická ekonomika od roku 1929 pěkný kus cesty a pracující stačili slušně zbohatnout.
Kapitalismus odměňuje riskování, a riskování je zároveň jeho problém. Finanční instrumenty, které krizi způsobily, jsou tak složité, že jim skoro nikdo nerozumí. Pochopitelně vzbuzuje neklid, když je živobytí milionů lidí vydáno na milost a nemilost neproniknutelným finančním kouzlům.
Jenže díky riskování a krizím taky kapitalismus produkuje to, co od něj všichni chtějí. Bez internetové akciové bubliny, která praskla v roce 2000, by infrastruktura internetu tak, jak jsme na ni dnes zvyklí, nikdy nevznikla a ani levičáci by nemohli šířit své zkazky o zániku kapitalismu tak efektivně.
Existuje způsob, jak těmto cyklickým krachům zabránit? Ale jistě. V reálném socialismu nikdy nic nezkrachovalo. Možná zemřely miliony lidí, ale na bankroty nedošlo ani v Severní Koreji.
Čtěte „Komunisté mají...“ na str. 1 a 3
