Pan Hájek ve svém pondělním článku Pochopíme to, až nám zakážou knedlíky (LN 9. 11.) nemluví pravdu. „Citovaný“ rozhovor s redaktorem LN se takto neodehrál, což lze doložit.
Ano, chtěl jsem se ho zeptat na něco, co pár minut předtím zaznělo na TV Prima. Hájek ovšem odmítá „komentovat sám sebe“. Jeho škoda. Třeba Petr Mach týž den neměl problém své velmi podobné názory rozvést a obhajovat. Hájek své výkřiky nevysvětlí a diví se, že způsobí humbuk.
Hájkovi vadí, že se k jeho výroku vyjadřovali politici. Zaujal však silné politické stanovisko, mohl počítat s tím, že o vyjádření požádáme i politické profesionály. Chápu, že se Hájkovi nelíbí, jak z takové konfrontace vychází.
Na závěr našeho povídání se Hájek skutečně dozvěděl, že jsem jeho rozhovor neviděl. S hrůzou v hlase prohlásil, že je to strašné. Podivil jsem se i já. Jaké to je, žít v realitě, ve které musí celý svět v reálném čase sledovat každé mé slovo? Tato výsada je dána asi jen spolupracovníkům pana prezidenta.
