Gamifikace není sama o sobě ničím neobvyklým. Známe ji z prostředí vzdělávání, firemního rozvoje či marketingu, kde dochází ke snaze zvýšit zájem studentů, zaměstnanců či klientů prostřednictvím aplikace herních prostředků do neherních oblastí.
Rusko podporuje terorismus a páchá genocidu, schválili polští poslanci |
Příkladem z každodenního života jsou věrnostní karty s bodovým systémem nebo výsledkové tabulky používané pro děti ve školách. Jinými slovy, v gamifikaci jde o to vzít něco, co není hrou, a s použitím herních mechanismů zvýšit u uživatelů zájem, spokojenost a loajalitu. Nabízí hravý postoj k životu, a nepředstavuje tedy ve své podstatě nic špatného – naopak.
Problém nastává ve chvíli, kdy tuto metodu začnou využívat extremisté a verbíři, tedy lidé, kteří se pro svůj radikální politický cíl či ideologii snaží rekrutovat ostatní jedince. Následující text vysvětluje, jak se gamifikace vyvinula v rámci politického násilí a jak využívá videohry, které si extremistické skupiny dokonce samy vytvářejí.
