Ve stálé domácí olympiádě cen patří Tháliím velká publicita, daná faktem, že se udělují v živém televizním přenosu a v sobotním prime timu. Kdy vznikla pověst herecké ceny jako té nejdůležitější se už téměř nedá zjistit. Nicméně symbióza s Českou televizí je pro obě strany výhodná, vzájemně si poskytují publicitu. To, že Ceny Thálie neposuzují divadlo komplexně, je pak vedlejší. Jedno je jisté: dožadovat se spravedlnosti u hereckých cen je nesmysl. Všichni letošní nominovaní i laureáti jsou výborní umělci a dostat cenu za daný obor může vždy jen jeden. Jsou však určité a ne zcela zanedbatelné nuance. Především kritéria, podle nichž se ceny udělují, nikdo nezná.
Nejasnost kritérií je vleklá potíž, na niž se stále poukazuje. Ceny určují členové Kolegia Herecké asociace a činí tak dle osobního vkusu i momentálního rozpoložení, což devalvuje práci komisí, které objíždějí divadla a hodnotí. To, že letošní cenu za celoživotní mistrovství v oboru opera odmítla převzít pěvkyně Naděžda Kniplová, není tudíž žádný kapric operní divy, ale vršek ledovce. Kniplová byla světová pěvkyně a měla jít na řadu s Libuší Domanínskou, Miladou Šubrtovou či Ludmilou Dvořákovou. Problém u této kategorie existuje již déle, i letošní laureátka Jiřina Bohdalová by si cenu zasloužila už dávno, přesto ji předběhly méně významné kolegyně. Totéž platí i o Marii Tomášové, divadelní hvězdě 60. let, kterou navíc v nejlepších letech komunisté odstavili. Na tu si asociace vzpomněla předloni. Je to jednoduché – dobrých herců je dost, ale vrcholy jsou úplně jiná kategorie a ty domácí jsou velice dobře přehlédnutelné. Nelze nevidět, že tu existují jisté osobní preference a vazby, a to se pak v systému bez jasných pravidel promítne tímto způsobem. Ceny za celoživotní mistrovství jsou citlivá záležitost a asociace měla už dávno zvážit, zda jich nedávat víc.
Letošní ceremoniál moderoval opět Antonín Procházka a předvedl unylé vtipy, v čemž ho následovali i laureáti, vyjma Jiřiny Bohdalové, která sršela energií. Nepříliš vhodná inovace z loňska, kdy umělci sedí na jevišti jako v autobuse, se letos „vylepšila“ o další nápad. Při vyhlašování museli všichni „uchazeči“ o cenu vystoupit na forbínu, kde se jeden či dva dozvěděli, že nic nedostali, a šli si zase sednout. S dotáčkami, v nichž se představují herecké výkony, byly vždy potíže a ani letošní dumání nominovaných nad rolemi nebylo ono. Bohužel ne každý umí o své roli tak inteligentně promluvit jako Jiří Štěpnička.
Ke konkrétním výsledkům snad jen to, že v posuzování výkonů by mělo jít nejen o to, jak kdo hraje, ale také v čem. Tháliím bylo nesčíslněkrát vytýkáno, že když se chtěla cena udělit, udělila se, ať šlo o agenturní produkce, či tituly, které obtížně splňují kritéria nové produkce posledního roku. To se týká třeba nominovaných v muzikálu Jesus Christ Superstar. Jaké to překvapení, že Kamil Střihavka hraje Ježíše stejně jako před 16 lety.
Ceremoniál v Národním nadále působí exkluzivně, pan ministr Besser to Herecké asociaci posvětil i zaplatil, neboť to, že si kolegové z oboru udělují ceny, považuje neznámo proč „za nejvyšší možné ocenění, jaké lze v lidském konání dosáhnout“. Jenomže udržovaná fasáda má značné trhliny a Herecká asociace by se mohla nad kritickými připomínkami aspoň jednou zamyslet a pravidla zprůhlednit.
***
Thálie 2011 – Přehled oceněných umělců
Činohra
Ženský výkon: Květa Fialová
Mužský výkon: Jiří Štěpnička
Opera
Ženský výkon: Christina Vasilevová
Mužský výkon: Richard Haan
Opereta a muzikál
Ženský výkon: Dasha
Mužský výkon: Marian Vojtko
Balet a pantomima
Ženský výkon: Zuzana Pokorná
Mužský výkon: Richard Kročil
Ceny za celoživotní dílo
Jiřina Bohdalová (činohra)
Naděžda Kniplová (opera, cenu
odmítla převzít)
Věra Ždichyncová (balet)
