Úterý 30. listopadu 2021, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Tiším bolest, která neustává

Česko

Známý maďarský spisovatel László Krasznahorkai přijel do Prahy, aby představil nový český překlad svého románu, který se odehrává v Japonsku.

* LN Jak váš román, jehož dějištěm je Kjóto, přijali čtenáři v Japonsku?

Je to země, kde žijí divní lidé. Oni pořád říkají omé knížce všechno nejlepší, samé hezké věci, ale nemám tušení, co si opravdu myslí. Japonská společnost se navzdory veškeré amerikanizaci ve své podstatě stále hluboce řídí tradicí. To neznamená, že by si Japonci uvědomovali, jaké zákonitosti je řídí. A všechny ty podivnosti, které vnímáme zvnějšku, tu trvají už 1500 let, od 6. století. Tehdy dorazila první buddhistická loď z Koreje a přivezla – v uvozovkách – čínskou kulturu, to znamená nejvyspělejší civilizaci, jaká tehdy existovala. Vznikl určitý společenský řád, jakýsi japanizovaný konfucianismus, a ten vlastně určoval jejich život. A ačkoliv modernizace už od dob Meidži povrch společnosti úplně změnila a z lidských hlav se zmíněná tradice skoro vytratila, ve skutečnosti se v určitých situacích chovají jako před pěti sty nebo před tisícem let.

* LN Co máte konkrétně na mysli?

Já nevím, jaké jsou tyto zákonitosti, a čím déle jsem žil v Japonsku, tím méně jsem tomu rozuměl. Do Japonska stojí za to jet na tři týdny, protože pak se člověk vrací s pocitem, že něco pochopil. Když tam žije tři roky, znejistí, jestli tomu dobře rozumí. Po deseti letech má jistotu, že ničemu nerozumí. Nikdo mu nepomůže, protože ani sami Japonci nevědí, kdo vlastně jsou a proč věci dělají tak, jak je dělají. K tomu se nelze přiblížit ani to vysvětlit. Stojíme v jejich klášterech, obdivujeme je – a to je všechno.

* LN Váš román se jmenuje Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka. Proč jste jej nazval právě takto?

Název se objasní přímo v knize: vyznačuje polohu buddhistického kláštera v Kjótu, který je skutečným hrdinou mého románu. Ale podstatné je také, že v maďarštině týž název tvoří vlastně báseň, v níž jsou obsaženy rýmy, souzvuky. To se navzdory úsilí překladatelů nepodařilo do jiného jazyka převést.

* LN Lidské postavy kromě fiktivního a zřejmě neživého vnuka prince Gendžiho v románu nevystupují. Navíc v něm chybí první kapitola – má to určitý důvod?

Ta kniha má vypovídat o podstatné kráse stvoření. Jakmile však do ráje vstoupí člověk, okamžitě začne nějaká zkáza. Když člověk vstoupí do krásy, je se vším konec. Napíšu-li knihu o stvoření, začíná první větou. Ale aby vůbec vzniklo stvoření, je potřeba miliardy věcí, které by muselo popsat několik stovek knih. Proto román začíná otevřeně.

* LN V Japonsku jste stejně jako v Číně často pobýval. Jak jste se dostal na Dálný východ a co pro vás ta zkušenost znamenala?

Dostal jsem se tam náhodou před osmnácti lety. Vždycky jsem chtěl do Ameriky, vůbec jsem na Východ nemířil. Jednou mi nečekaně zavolal přítel, jestli bych nejel na konferenci do Ulánbátaru. Řekl jsem, že jedu. V Mongolsku zas přítel řekl, že když už jsme tak blízko, musíme se podívat také do Číny. A to jsme udělali. Až tehdy jsem pochopil jednu jednoduchou, ale důležitou věc: my stavíme život na platných pravdách – a tam lidé také stavějí život na platných pravdách. Jenže oni na jiných.

* LN Dalo by se říct, že ve svém románu hledáte univerzální řeč?

Hledám, ale nenacházím. Myslím, že existují minimálně dva světy se svými zákonitostmi, a nejen dva světy, protože i židovská mystika má své představy o univerzu, a ta je také zcela komplexní. Podobně muslimský svět – a tak bych mohl pokračovat. Musíme si uvědomovat, že neexistuje jenom jeden svět. A v této situaci je důležité, aby toto člověk pořád tvrdil, aby to vyřkl ve svém díle. Například tím, že řekne, že tři rozdílní lidé mají tři rozdílné světy. A společný svět těchto tří lidí nestanovuje můj svět. Úkolem spisovatele je najít právě společný jazyk, prostřednictvím kterého ty tři světy mohou komunikovat.

* LN Pod společným jazykem si zpravidla představujeme ty nejkratší a nejjednodušší věty a základní slova, ale jazyk vaší knihy je nesmírně bohatý slovníkem i výstavbou vět.

Důvodem, proč se tak do hloubky zabývám jazykem, je i to, že mě natolik irituje, co člověk prováděl a provádí se svým osudem, že bych chtěl postavit něco proti té všeobecné destrukci. Je to charakteristické jak pro současný stav lidstva, tak pro jeho minulost. Hledám něco dostatečně silného, abych dokázal obelhat sám sebe a abych dokázal obelhat čtenáře. Snažím se je obelhat – jinými slovy utěšit je – tím, že jim nabízím takovou krásu, která sice vůbec neexistuje, jenom v mé knize, anebo v knížkách, které jí předcházely. Ale doufám – ačkoliv všichni cítí, že rána se nehojí – že představou krásy, kterou jsem se snažil vytvořit v jazyce, se mi podaří odpoutat pozornost čtenáře od té rány.

* LN V románu se věnujete detailnímu pozorováním stromu, zahrady nebo chrámu postaveného ze dřeva. Nehovoří obecně sdělnou řečí, kterou lze postavit proti té skutečné ráně, o níž mluvíte, právě samy tyto skutečnosti?

Strom, z něhož se postaví kostel, stvořil Pánbůh. Ale dřevo, z něhož vzniká klášter, je už lidská zkušenost. Vzniká prostřednictvím lidského umu. Člověk je schopen vytvořit tuto krásu kostely, chrámy, sochami, obrazy, uměním. Je schopen dosáhnout určité artikulační výše, překonat svou destruktivní povahu. Ale nedeterminuje to jeho život.

* LN Tomu nerozumím.

Ten truhlář, který donekonečna hobluje cypřišové dřevo, není šťastný. V jeho životě je spousta dramat, tragédií a zla. Ale když vejde do dílny a začne hoblovat a leštit dřevo, zkušenost a tradice v jeho ruce i pohybu vytvářejí takovou krásu v předmětu, která svým způsobem to zlo vyvažuje. Totéž dělám s jazykem. My žijeme v destrukci. Ale jsme schopni buď vnímat a přijímat krásu, nebo ji vytvářet. Bez toho by se náš život nejen nedal unést a nemohl by pokračovat, ale ztratili bychom poslední rys, který je dán i tomu nejubožejšímu či nejpodlejšímu člověku a dává mu důstojnost. A to je to, co člověku nesmíme vzít, nikomu. Proto píšu takové knížky.

* LN V knize je okamžik, kdy se při cestě podél klášterní zdi mluví o náhlé proměně měřítek. Podobný moment obsahuje i esej Věry Linhartové o kamenné zahradě kláštera Rjóandži v Kjótu. Popisujete v té pasáži své knihy něco, co jste sám v Japonsku zažil?

Ta zeď vyznačuje v románu hranici chrámu – v mnoha kulturách byla svatá místa vždy oddělena od profánních. O zážitku by se dalo mluvit, kdyby se to stalo jenom jednou. Kdykoliv se však blížím k nějakému sakrálnímu místu, tak se to opakuje. Ale hlavně to není zeměpisná otázka. Často mám podobný pocit, když mluvím s nějakým člověkem. Všechno to vypadá jako nějaká profánní diskuse, povídáme si například o tom, že on nesnáší smetanu, dostává z ní vyrážku. A v jednom bodu rozhovoru si uvědomím, že mluvíme najednou o něčem úplně jiném. Tam je hranice mezi světským a svatým.

***

László Krasznahorkai

Autor narozený v roce 1954 patří k nejosobitějším a nejznámějším maďarským spisovatelům. V českém překladu Simony Kolmanové vyšel román Satanské tango (1985, česky 2003). Ten mohou diváci znát i z filmového sedmiapůlhodinového zpracování (1994) režiséra Bély Tarra, s nímž Krasznahorkai pravidelně autorsky spolupracuje. Nyní Mladá fronta publikovala román Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka.

Ta kniha má vypovídat o podstatné kráse stvoření. Jakmile však do ráje vstoupí člověk, okamžitě začne nějaká zkáza. Když člověk vstoupí do krásy, je se vším konec.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Advantage Consulting, s.r.o.
OPERÁTOR CNC (28-34.000Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Praha
nabízený plat: 28 000 - 34 000 Kč