Ta scénka je vyloženě kouzelná. Mirek Topolánek přichází k Václavu Klausovi a „natvrdo“ mu říká: Podepiš Lisabonskou smlouvu, nebo končím v čele ODS. Klaus „varovně pozdvihne obočí“ a pak opáčí svým mečivým hlasem připomínajícím ovčí babičku: „Ne, ne, ne... Mirku, to bys mi opravdu nemohl udělat. Vždyť ty jsi tím jediným správným lídrem ODS, kterou jsem zakládal.“ Nedává vám to smysl? Buďte v klidu. Nikomu totiž nedává smysl nejnovější Topolánkovo prohlášení, že s přijetím Lisabonské smlouvy spojuje svoji další politickou kariéru. A řekněme si to upřímně: je to totální blábol!
Výrok Mirka Topolánka zněl „megahustě“. V podstatě jde ale jen o obyčejný štěk. Občanská demokratická strana má v listopadu kongres. Nevolební. To znamená, že si „soudruzi“ z ODS přijedou jen tak povykládat, co dál s jejich stranou. Nic víc, nic méně. Mirek Topolánek ale za poslední měsíce pro..al, co mohl. Ztratil post premiéra, nedosáhl na předčasné volby, z pozice autentické pravice ho vytěsnil Miroslav Kalousek s TOP 09. Topolovi místopředsedové (Petr Nečas) dokonce navrhují takové zhůvěřilosti, jako vyšší zdanění bezdětných lidí. Jak by řekl fotbalový bafuňář „Ivánek“ Horník, „to by člověk blil“. Topolánka tedy čeká v listopadu kongres. Je nevolební. I tak tam ale člověk musí přinést srozumitelnou vizi. A tu „chlap s gulama“ evidentně nemá. Velmi tak hrozí, že by se na kongresu mohla stát tématem číslo jedna programová vyprázdněnost ODS. Pokud se tomu – jako předseda strany – chcete vyhnout, nezbude vám než najít jiné „silné“ téma. Tím je například spojení vašeho setrvání v čele ODS s Lisabonskou smlouvou. Dost dobrý důvod nechat si od delegátů odhlasovat, že předseda má větší pravomoci. Nic jiného v Topolánkově gestu nehledejte. Ostatně pokud chce politik vypadat jako blbec, složí poslanecký mandát s křikem, že nebude sedět ve sněmovně, aby si hned na nejbližší schůzi šel sednout na galerii.
Smůlu má Topolánkův „podržtaška“ (nebo kasírtaška) Marek Dalík. Tento nezištný kamarád Mirka Topolánka prohlásil, že se z politiky stahuje. Mohli by z Jánského vršku sdělit, z čeho že se vlastně Dalík stahuje? Z kamarádství s Topolánkem? Nebo z čeho vlastně? Byl snad někdy Marek Dalík někam zvolen? Měl nějakou funkci v politice? Neoznámil nám tak náhodou, že rozhodoval například o významných privatizacích, ačkoli k tomu neměl žádný oficiální mandát? Buďme rádi, že se „stahuje“. Ale nevěřme mu to!
Není úplně fér v jednom sloupku „tepat“ pouze do Topolánka. V rámci vyváženosti by bylo zajímavé sledovat také Jiřího Paroubka. Jenže co k tomu člověku ještě napsat? Snad že jeho manželka definitivně potvrdila, že se jejich dcera bude jmenovat Margarita. Přejme Paroubkovým dalšího potomka. Třeba to bude kluk a dostane jméno Quatro formaggi anebo Mojito.
Reminiscence bývají k ničemu. Ovšem v redakci LN visí zarámované titulní strany novin z význačných dnů. Na jedné z nich, z února 1998, stojí titulek: Nagano přebilo i nástup Rumla do čela US. Každý si dozajista pamatuje epochální výkon hokejistů na olympiádě. Nadpozemský výkon Haška, fenomenální hru Jágra, báječný návrat Růžičky. Ale kdo je, sakra, Ruml?
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
