„Dospěl jsem k závěru, že to pomluva nebyla,“ říká soudce. „Neříkám, že Pech měl pravdu, když mluvil o úplatcích. Měl ale pravdu v tom, že plzeňská radnice špatně rozhodla. Koneckonců takové pochybnosti vedly i k tomu, že se Nemak z Plzně stáhl.“
Pro soudce Žáka bylo důležité, že se označenému úředníkovi nic nestalo. „Nebyl nijak dotčen, k žádné újmě nedošlo. Magistrát se za něj naopak postavil, podával trestní oznámení ve spolupráci s ním,“ říká Žák. Jenže podle trestního práva k žádné újmě ani dojít nemusí. Stačí, když nepravdivý údaj je způsobilý újmu vyvolat. Tím se trestní právo liší od občanského, v civilním sporu by dotčený musel doložit konkrétní újmu.
Krajský soud proto soudci uložil, aby Pecha potrestal. „Nelíbilo se mi to. Ale názor odvolacího soudu musím respektovat,“ říká Žák. Zachoval se jako chytrá horákyně. Potrestal Pecha podmínkou na jeden den.
Soudce Žák má za to, že trestný čin pomluvy je přežitek. „Svádí to k tomu, že se tohoto institutu zneužívá,“ říká. Třeba k potrápení nepříjemných kritiků. „Pech magistrát štval. Útočil na ně zleva zprava,“ říká soudce. Magistrát proto podle něj využil šanci, jak mu znepříjemnit život.
Případy, kdy se někdo cítí dotčen výrokem jiného, by se podle soudce měly řešit občanskoprávními spory, konkrétně žalobami na ochranu osobnosti. Zamezilo by se tím zneužívání paragrafu k šikaně kritiků. Dnes stačí jedno trestní oznámení, zbylou práci odvede policie a státní zástupce. V civilním sporu by sám dotčený musel shromáždit důkazy a doložit újmu. Musel by také počítat s tím, že ho spor bude něco stát.
***
„Napsal něco jako: Za co jiného než za úplatek by vydal takové rozhodnutí,“ vzpomíná soudce
