Navrhne-li ten zákon sněmovna, musí to být totéž?
Byl včerejšek „černým dnem oranžové většiny v Senátu“? Tak nazval zamítnutí zákona o třetím odboji Alexandr Vondra. No, s tím černým dnem to zas tak průzračné není. Jistě, oranžový Senát může postupovat tvrdě, ba arogantně - včera si zkusil teprve černou ouverturu. Jenže... Zaprvé ODS ovládala Senát dost let na to, aby si i ona vyčerpala svou kvótu „černých dnů“. (Z hlediska tehdy vládnoucí levice.) Zadruhé má pravice většinu ve sněmovně, tudíž co chce, nakonec stejně prosadí. Což vede k dalším úvahám.
ODS předloží zákon o třetím odboji jako sněmovní návrh. Musí to být nezbytně ten dosavadní v nezměněné verzi? Možná není pro reflexi takových otázek správná atmosféra. Možná po „černém dni“ převládne polarizační nálada: Jsi pro návrh, jak leží? Pak jsi demokrat. Máš proti tomu návrhu výhrady, třebas racionální a věcné? Pak jsi v lepším případě kryptokomunista, v horším bolševik. Jenže zrovna pravice, mající ve sněmovně pohodlnou většinu, by si mohla dovolit trochu velkorysosti a nad tím zákonem se ještě zamyslet.
Budiž řečeno, že zákon o třetím odboji potřebný je. Nejen proto, aby měli odbojáři příspěvek na lázně, ale aby si společnost udělala jasno. Musí se však k tomu škatulkovat na „odbojáře“ a „účastníky odporu“? A musí škatulkovat pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů? Zkusme si to transponovat na poválečné Německo. Když byli Němci tázáni, proč nevzdorovali Hitlerovi, měli po ruce odpověď: A co Stauffenbergův atentát na Hitlera? Přitom týž Stauffenberg byl ještě na začátku války oporou režimu. Kdyby Němci kádrovali po našem, žádný protinacistický odboj by neměli. Paralela s Německem je možná přehnaná, ale ukazuje, že úřední kádrování na více a méně zasloužilé odbojáře má svá úskalí.
