Mezi jejich slavné výzkumy patří například ten, při němž se snažili dokázat, že ženský orgasmus nemá vliv na plodnost: předchozí lékařské poznatky totiž věřily, že pochva, která se při orgasmu svírá, do sebe „vtahuje“ víc semene. Orgasmus se dokonce předepisoval pro zvýšení pravděpodobnosti, že žena po styku otěhotní. Masters a Johnsonová ženám v laboratoři aplikovali umělé sperma (receptů, jak vyrobit umělé semeno, je prý hned několik) obsahující kontrastní látku a poté na rentgenu sledovali, jak během stahů putuje vzhůru. A starou teorii vyvrátili.
Odborné pohlazení Jak funguje terapie náhradníkem? Podle mezinárodní „náhradnické“ odborné asociace IPSA se na léčbě podílí tříčlenný tým: klient (pokud jde o jednotlivce a ne o pár), terapeut a náhradník. To ale není jen tak někdo nahodilý, musí na to mít patřičné osvědčení - žádná prostitutka ani gigolo. Jeden z pacientů popisuje svoji sexuální náhradnici jako „zdravotní sestru s magisterským diplomem ze sociální práce“. O léčbu se hlásí třeba lidé s nízkým sebevědomím, trpící sociální úzkostí, ti, kdo mají málo sexuálních zkušeností a chtějí se zlepšit, a také muži, které trápí porucha erekce.
Ženy zase zajímá, jak se více vzrušit, některé se ovšem chtějí zbavit strachu ze sexu. Podstupují cvičení s náhradníkem a následně je společně rozebírají s terapeutem. O zážitky z léčby se podělil třeba Mark O’Brien, který se ve svých textech zabývá sexuálním životem lidí s handicapem (sám je na vozíku). „Bál jsem se, že až moje terapeutka uvidí, jak vypadám, odmítne mě,“ zpovídal se O’Brien deníku The Sun. První hodinu strávil s náhradnicí Cheryl pouze povídáním. Při další ho nejdříve pohladila po vlasech a pochválila je: „Nikdy předtím jsem nebyl nahý před jinou osobou kromě lékařů nebo ošetřovatele. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že by na mě mohlo být něco pěkného. Pořád jsem se bál, že uteče,“ svěřil se O’ Brien.
Masters s Johnsonovou o terapii náhradníkem napsali v jedné ze svých slavných publikací, Human Sexual Inadequacy (Lidská sexuální nedostatečnost), už v roce 1970, tedy v době, kdy ještě stále nebylo myslitelné mluvit na veřejnosti otevřeně o tom, že v manželském životě mohou existovat nějaké sexuální problémy. Byli první, kteří se lidí přestali pouze ptát a rozdávat dotazníky, ale začali lidské chování při aktu soustavně pozorovat.
Mezi poznatky, které z jejich výzkumů vycházejí, patří také objev, že až osmdesát procent poruch erekce je psychického rázu.
Jejich práce se ovšem neobešla bez kontroverzí. Snažili se například léčit homosexualitu a vymysleli pro tento účel i speciální terapii. Ta byla postavená na intenzivní dvoutýdenní „léčbě“, které se účastnil jak „léčený“, tak jeho zákonný partner opačného pohlaví. Pod dozorem odborného týmu se podle jejich tvrzení „uzdravilo“ přes sedmdesát procent pacientů trpících touto „dysfunkcí“, jak homosexualitu klasifikovali. Mastersovi a Johnsonové ale nikdo nemůže upřít velké zásluhy na poli emancipace: významně přispěli k tomu, že obě pohlaví dosáhla rovnoprávnosti - alespoň v posteli.
Seznamte se: toto je vibrátor Ve stejné době, kdy Masters a Johnsonová vydali svoje neslavnější dílo, začala působit i další vlivná osobnost sexuální terapie: nejznámější a stále aktivní sexkoučka Betty Dodsonová (je o čtyři roky mladší než Johnsonová, narodila se v roce 1929). Dodsonová je velkou propagátorkou a badatelkou na poli ženské masturbace. Její první knihy Sex for One (Sex pro jednoho) se prodalo na milion kopií. V současné době spolupracuje s doktorkou Carlin Rossovou a vydávají seriál s názvem Sex Skills (Sexuální dovednosti).
Dodsonová začínala jako erotická umělkyně na konci šedesátých let, ale už v roce 1973 představila Američankám elektrický vibrátor. Následujících dvacet pět let vedla sebepoznávací kurzy (v jejím případě ovšem kurzy masturbace) pro ženy. V roce 1994 získala doktorát z klinické sexuologie.
